Slovo pro tento den: Čtvrtek 13. srpna

Pravda vyprchala, kořistí stane se ten, kdo se varuje zlého. Hospodin to však vidí a je zlé v jeho očích, že není žádného práva. Vidí, že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne. Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost. (Iz 59, 15–16)

Husitství se někdy vyčítá, že země Království českého na dlouhou dobu odsunulo na okraj evropského dění. Ale ač to prakticky v něčem tak bylo, prvotním úmyslem byl opak. Nešlo o pojetí vlastní výlučnosti, ale převážně o to, že Hus a jeho následovníci měli na zřeteli celek. Trápilo je, kam se křesťanská Evropa té doby dostala, jak daleko od pravdy Kristovy se nachází. Všechno proto podnikali a směřovali k tomu, aby ji ke Kristu znovu přivedli a navrátili. O to se rvali. Nešlo jim jen o sebe. Šlo jim o to, aby informovali o pravdě Kristově.

Proto jel Hus do Kostnice, proto konali husité spanilé jízdy. Být dnes dědici Husa a husitů znamená vstupovat na dějiště evropské a světové, zajímat se o dění přesahující naše dvorky. Světoobčané, kterým není směřování světa lhostejné, ale i to poměří Kristovou pravdou.

Pane, prosíme, nedovol, abychom měli pocit, že jedině my za něco stojíme a všechno ostatní je k ničemu. Dávej nám poznat, že všude po celém světě žijí lidé jako my. Amen.

Ondřej Zikmund