Slovo pro tento den: Čtvrtek 12. února

Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. (J 10, 9)

Dveře zná každý. Vstupní dveře a brány, pečlivě zdobené nebo prosté, chrání různé objekty, lidské příbytky, úřady, pracoviště i kostely. Otevřené dveře zvou ke vstupu, zamčené vstupu brání. V prostoru dveří se pořád něco děje. Procházíme jimi do práce, do školy, na návštěvu, k vyřizování různých záležitostí, také k vytváření společenství, jako třeba ve sboru.

Není divu, že se Ježíš připodobňuje ke dveřím. Stejně i on je svědkem našich vstupů a odchodů. Víme o tom? Židé si připevňují na rám dveří mezuzu. Pokaždé se jí dotknou, aby jim připomínala, že vcházejí nebo vycházejí se svým Bohem. Dovedeme si představit lepší posilu a pomoc, když nám každé dveře připomenou, že nás provází náš Pán? Janovo sdělení ovšem není pouhá etická rada pro každý den. Jde o naši víru v Krista. O záchranu, kterou pro nás otevřel svou obětí a vzkříšením. Mimo něj není jiný vstup k zaslíbené věčnosti.

Všichni věrní křesťané plníce přikázání svého Otce, Krista Spasitele, jsou synové boží a zvláštní bratří v duchovním porození, neb jsou od téhož otce Krista a od též matky, choti Ježíše Krista, milosti boží urozeni a jsou bratří Kristovi. (O svatokupectví)

Vcházení i vycházení, Pane Bože, požehnej. Pro Kristovo zasloužení milostivě k nám se znej. Amen.

Daniela Brodská