Slovo pro tento den: Čtvrtek 12. června

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. [Nu 6, 24–26]

Třikrát v tomto v požehnání zazní, co pro nás činí Bůh. Nejprve – žehná a chrání. Přiznám se, že málo rozumím tomu, co přesně znamená, že nás Bůh chrání. Tuším, že to neznamená, že život bude pouze příjemný a radostný, že se nám nestane nic zlého. A přesto věřím, že i tehdy Bůh zvláštně střeží ty, kteří prosí o jeho ochranu. I když se setkávají se zlem a smrtí.

Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Snad můžeme přeložit: Ať se Bůh na tebe usmívá. Tomu taky ne vždy úplně rozumím. Těch důvodů k zamračení či pláči mě napadá hodně. Ale Bůh na nás zřejmě nevidí jen slabosti a nevěrnosti, ale vidí i naši touhu po lásce a po dobru. A snad tuto touhu vidí přednostně. Proto se na nás směje a má nás rád.

Bůh k nám obrací svou tvář. Snad nejhrůznější představa je, že by na nás Bůh zanevřel, že by se k nám obrátil zády. Věřím, že kdo prosí Boha o požehnání, kdo k němu volá, ten se nesetká s odvrácenou tváří, s pohrdáním, nýbrž setká se s přímým pohledem.

Hospodine, žehnej a chraň naše blízké, neodvracej se od nás a měj s námi trpělivost, i když zrovna není proč se usmívat. Amen.

Tomáš Vítek