Slovo pro tento den: Čtvrtek 12. července

Ex 25, 10–22 ● Ez 178

Potom zhotovíš dva cheruby ze zlata; dáš je vytepat na oba konce příkrovu. […] Tam se budu s tebou setkávat a z místa nad příkrovem mezi oběma cheruby, kteří budou na schráně svědectví, budu s tebou mluvit o všem, co ti pro Izraelce přikážu.

[Ex 25, 18.22]

Lidé, kteří zkoumají vztah k Bohu, nebo ti, kteří si nedovedou představit, že by takový vztah někdy mohl fungovat, se nás ptají, jak se vlastně s Pánem Bohem potkáváme? Těžko se na to odpovídá: můžeme mluvit o modlitbě, o večeři Páně, o bohoslužbách nebo o lásce k bližním, ale pro člověka, který se na to dívá z venku, zůstanou ta slova často prázdná. Otázka zvenku totiž touží spíš jen z odstupu věc prozkoumat, z bezpečné vzdálenosti rozebrat tajemství Pána Boha a víry, a tím je vyřídit.

Když čteme přesné popisy svatých věcí, jako dnes schrány na desky Desatera, jako bychom se blížili Božím tajemstvím, která se dají takto popsat a nakonec odepsat.

Nakonec však zůstáváme před poslední záhadou – mezi cheruby není nic. A z tohoto nic mluví Hospodin. Tady končí nezaujatý rozbor. Jedině pro víru zní z tohoto nic ten nejdůležitější hlas na světě. A tady končí také bezpečná vzdálenost, ten hlas nám mluví do života. Nemůžeme to vysvětlit, ale jsme všichni zváni to zažít.

Pane Bože, i když mnoha věcem víry nerozumíme, děkujeme, že smíme slyšet tvé slovo a že se smíme radovat z tvé přítomnosti. Amen

David Najbrt