Slovo pro tento den: Čtvrtek 11. září

A hned ho Duch vyvedl na poušť. [Mk 1, 12]

Marek je stručný vypravěč, napsal nejkratší evangelium. Probrali jsme jeho krátkou zprávu o Janu Křtiteli a pak už je dnešní oddíl. Nic o Ježíšově narození, nic o jeho dětství. Jen jeho křest v Jordánu je zmíněn. A hned potom, co byl Ježíš pokřtěn, a hned potom, co se otevřela nebesa a Duch svatý na něj sestoupil, hned potom, co se ozval hlas z nebe, hned potom jej posílá Bůh na poušť. Poušť v bibli není jen místo, kde nic neroste a kde je málo vody. Je to místo, kde na člověka, oslabeného a unaveného, útočí zlé síly. Je to místo zkoušek a pokušení, kde my lidé jsme často podléhali a podléháme.

Právě tam je Ježíš veden ze všeho nejdřív. Bůh nečeká, až jeho Syn své dílo začne mezi těmi, kdo jej vyhlíželi a s radostí přijmou. Až se uvede nejprve mezi přáteli. On jej posílá rovnou do první těžké bitvy, aby šel nejprve tam, kde nás ohrožuje ten největší nepřítel. A to je pro nás dobře, protože pak už se ani my nemusíme na té poušti tolik bát. Ve zlých hodinách pokušení, tváří v tvář zlu, satanu, síle, která je nad naše síly, mezi „dravou zvěří“ – obklíčeni démony zla, strachu, zoufalství, zášti a zloby, když se octneme v koncích a budeme příliš slabí, abychom zlu odolali, strach zahnali a nenávist a pokušení sami přemohli – tehdy si vzpomeňme, že na této poušti už náš Pán byl.

Pane, stůj při všech, komu docházejí síly a odvaha v boji se zlem. Amen

Jana Potočková