Slovo pro tento den: Čtvrtek 11. února

[Hospodin Mojžíšovi] řekl: „[…] Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.[…] Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě.Slyšel jsem jeho úpění […]. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil […]. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedš můj lid, Izraelce, z Egypta.“ [Ex 3,5.7.8a.10]

Jsou místa, kde se cítíme dobře, kde pociťujeme přímou přítomnost Boží – třeba uprostřed přírody či v kostele.

Ale právě na těchto místech, kde jsme ztišeni, kde cítíme zřetelněji přítomnost Hospodinovu, právě tam jasně zaznívá: „posílám tě do Egypta“. Posílám tě ven, do míst, kde možná člověk cítí méně přítomnost Boží a jeho ochranu a náklonnost. Jsme posíláni do míst, která nám připadají až nepřátelská. Jsme posíláni mimo teplo domova kostelů, modliteben a sborů. Jsme posíláni do okolního světa.

Ale bát se nemusíme. Hospodin totiž vnímá i okolní svět a naslouchá mu. A kvůli tomu i sestoupil. Nejen do příběhu Mojžíše a hořícího keře, ale předně do příběhu lidí – skrze Krista. Nebojme se tedy. Stejně jako Mojžíš pouze zprostředkovával kontakt lidí se slávou Hospodinovou, tak i my jsme jen zvěstovatelé Hospodinovy slávy. On sestoupil. On koná. My jsme jen nápomocni…

Hospodine, vysílej nás tam, kde nás potřebuješ. A dej nám dostatek odvahy a pokory, abychom uměli zřetelně mluvit o tvé slávě. Amen.

Jakub Hála