Slovo pro tento den: Čtvrtek 11. října

Žd 3, 7–19 ● Ez 387

Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let.‘

[Žd 3, 7–10a]

Martin Luther a před ním Augustin viděli jádro hříchu v zakřivenosti člověka do sebe. Jako bychom bloudili v jakémsi zrcadlovém bludišti, plném vypouklých a různě pokřivených zrcadel, kde stále vidíme jen sebe. Už nevnímáme, že náš obraz je zkreslen a nedochází nám, že bychom mohli vidět také něco jiného.

Každé bludiště má východ. Nám je ovšem v onom bludišti dobře, tam nemusíme sami sebe a svou situaci spatřit v opravdové podobě. Nechce se nám vyjít na světlo. Možná by to bolelo. To je zatvrzelost srdce. Slyšíme hlas, který nás zve ven, víme o východu, ale ani se nehneme. Možná ještě na něco čekáme. Třeba až se nám ten druhý omluví, až ti druzí udělají vstřícný krok, až se ukáže, že to není má vina. Až dostaneme nějaké důkazy, že to s námi Bůh myslí dobře.

Pokřivená zrcadla v našem bludišti nám ovšem nepodají důkaz ani svědectví. Nebuďme hluší k hlasu, který nás zve ven, nebuďme slepí ke světlu, které probleskne až k nám. Důvěřujme Bohu, dnes.

Bože, ať vidím tvé skutky! Amen

Marta Sedláčková