Slovo pro tento den: Čtvrtek 11. prosince

My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. [Fp 3, 20]

Někteří lidé ve filipském sboru si mysleli, když věří v Krista, že na ostatním už nezáleží. A tak žili všelijakým životem. Nevíme, jak se to u nich projevovalo. Apoštol jednání těchto „nekřesťanských křesťanů“ shrnuje pod společného jmenovatele: „Jejich bohem je břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět.“ A s velikým zármutkem napíše, že všichni takoví žijí jako nepřátelé Kristova kříže.

Proti takovému životnímu stylu se odvážil ukázat na vlastním životě, co znamená následovat Krista. Byla to vskutku smělá výzva. Nebyla projevem pýchy nebo falešného mravního sebevědomí. Jsou však chvíle, kdy jako argument v zápasu o pravdivé jednání platí už jen čistý a svatý život Kristových svědků. Málokdo z křesťanů může ovšem říci: „Bratři, napodobujte mne.“ Apoštol se toho odvážil, protože bylo třeba jasně demonstrovat, co znamená být křesťanem. Jeho život nesl znaky Kristova kříže.

Cesta kříže má slavné vyústění: Následovníci Krista už zde a nyní mají občanství (domovské právo) nebeské, svůj pravý domov. A odtud přijde k nám sám Spasitel. „Kristus nám za škody stojí,“ zpívali naši předkové. Stojí za to některé věci prostě odmítnout. To platí dodnes.

Pane Ježíši Kriste, kéž nezapomeneme, že naše pravé občanství je v nebesích. Amen.

Pavel Smetana