„Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstal skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat. [L 9, 44–45]
Proč? Dokáže se postavit zlým duchům, zachraňuje od nemoci, vysvobozuje hluché a slepé, křísí mrtvé… A on by měl být vydán do rukou lidí? Jen tak? Je to tak nepochopitelné, jako je nepochopitelná Boží veliká láska; tak nepředstavitelné, jako je nepředstavitelná Ježíšova oběť. A tak se učedníci raději neptají. Lépe je nic nevědět. To strach měl tentokrát hlavní slovo.
Co když to všechno bude jinak, než si představujeme, co když ta Ježíšova cesta vede jinudy, než bychom rádi? Co když je Ježíš jiný?
Falešné představy o Mesiáši… Měli je učedníci a báli se o ně přijít. A má je možná tak trochu každý z nás, představujeme si Ježíše podle svého. Učedníci tomu tenkrát ještě nerozuměli, ale my už máme možnost měřit své představy křížem.
Pane, osvobozuj nás, prosíme, od našich falešných představ o tobě i o nás samých, o světě kolem. Dej, ať nás cesta kříže neděsí, ale ať tě na ní s vděčností dovedeme následovat. Amen.
Dagmar Hrubantová