Slovo pro tento den: Čtvrtek 10. března

Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ [Iz 43, 1]

Slovo Hospodinovo je určeno Božímu lidu, Izraeli, který má pocit, že Bůh na něj zapomněl, a že je už napořád ztracen ve světě. Ale můžeme to číst také jako univerzální zaslíbení, které platí i pro nás. Také my se často cítíme zapomenuti a ztraceni. Hospodin ujišťuje svůj lid o svém vedení. Hospodin stvořitel povolává jménem. A zná každého z nás. Drží jej ve své paměti. Jeho slovo doprovází a shromažďuje. Slovo, které ve své síle, ale i v ponížení kříže přichází do světa.

Komu patří člověk? Lidé si myslí, že patří sobě. Na tom je postaveno současné sebevědomí člověka. Ale sebevědomí se hroutí ve chvíli, kdy se ukáže, že jsme ve vleku všemožných zájmů a cizích sil. Člověk si myslí, že je sám svůj, ale ve skutečnosti otročí požadavkům doby. A naopak Boží lid se často cítil být v zajetí mocností a strádá. A tu prorokovo slovo nezní: Hospodin praví, buď sám svůj. Vzchop se a osvoboď se. Nikoli! A ale má slyšet: jsi můj. A nikdo tě z mé ruky nevyrve. Tu je kořen sebevědomí Božího lidu. Není postaveno na vratkých základech sebevědomí a seberealizace, ale v Bohu. Mimo nás samotné. Že nejsem sám svůj, je dobrá zpráva.

Hospodine, ty na nás myslíš. A proto jsme zachráněni. Děkujeme. Amen.

David Sedláček