Slovo pro tento den: Čtvrtek 1. října

Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. (L 7, 11–12)

Čtenie toto, vedlé slov, jakož sě stalo, jest k rozumu snadné. A vedlé rozumu duchovnieho, jejž vede S. Augustin i svatý Beda, umrlý tento mládenec znamená člověka hřiechem smrtedlným v duši mrtvého, vdova sbor svatý, lože neb páry znamenají svědomie hřiešného netbalivé, nosiči znamenají zlé žádosti, neb zlá tovařistvie, jenž hřiešného k zatracení nesú. (Postila, kázání na šestnáctou neděli po svaté Trojici)

Pohřební průvod vycházející z města vykládá mistr Jan Hus jako obraz smrti duše. Člověk tělesně živý, třeba i plného zdraví a spokojený, je nesen k zatracení pokušením, jemuž podléhá, protože jeho svědomí je nedbalé. Obraz, který není vlastně nijak výjimečný. To je stav člověka před přijetím evangelia nebo po jeho opuštění. Společenství církve v tuto chvíli nic nezmůže, jen doprovází mrtvého a nemůže ho oživit. Možná je na tom podobně jako on, jen to neví. Ten smutný a bezmocný průvod se ovšem setká s přicházejícím Kristem. Průvod žalu a smrti narazí na průvod života a radosti.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za evangelium, které oživuje. Prosíme, pomoz nám stát v něm pevně, dávej sílu odolat zlému pokušení a buď oporou svědomí. Amen.

Jan Litomiský