Církevní hudba byla v latinském středověku označována jako „musica sacra“, „musica divina“ nebo také jako „musica ecclestiastica“ případně „ars liturgica“. Je to oblast, jež v průběhu dějin prodělala mnoho změn, souvisejících s vývojem společnosti a kulturou. Nejen vývoj hudby, umění, literatury a filozofie, ale také postoje církve, teologické směry a spiritualita ji ovlivňovaly. Jde o proces, který dnes stále pokračuje a všichni, kdo se církevní hudbou zabývají, mají na něm podíl. Církevní hudba souvisí s liturgií, dotváří ji, výrazně ovlivňuje její estetickou kvalitu a také pomáhá při jejím „zažívání“.
Mnozí lidé mají svou osobní víru spojenou s duchovní hudbou, se zpěvem písní, s liturgií bohoslužeb. Hudba se může stát prostorem Boží zkušenosti. Je komunikačním kanálem mezi světem viditelným a neviditelným. Je dobrou protiváhou slova (mluveného, kázaného i zpívaného) a pomáhá k pobožnosti. Hudba ovlivňuje, přímo oživuje atmosféru bohoslužeb, má své znějící symboly, které do bohoslužeb patří. Pomáhá při slavení. Vytváří příležitosti, aby více lidí měli aktivní podíl na bohoslužebném dění. Církev, jelikož je multigeneračním společenstvím, je zároveň prostředím, které církevním hudebníkům nejen že umožňuje, ale také od nich očekává šikovně kombinaci „starého s novým“. Zde je stylová rozmanitost vítaná. Je žádoucí, aby církevní hudba v jakékoliv formě byla proměnlivá, poněvadž reflektuje různá témata církevního roku, liturgického propria nedělí a svátků. Hudba může jinými prostředky potvrdit, posílit zvěst, kterou slýcháme z kazatelny. Cíle církevní hudby jsou oslava Hospodina a zvěstování evangelia. Hudba má mít v dnešní církvi polyfonní profil, v němž různé styly vytváří barevnou mozaiku.
Hudba oslovuje lidi. Jsou-li církevně-hudební aktivity zakotveny ve sborovém životě, pomáhají integrovat hudbymilovné lidi do sborů. Skrze zpěv vzniká společenství, které se výrazně podílí na oslavě Hospodina. Církevní hudba nekonkuruje hudbě světské, neboť přináší témata, formy a obsahy, jež jsou pro ni specifické. Je kulturním mostem mezi církví a společností.