Rozhovor s Pavlem Klineckým, evangelickým farářem a moderátorem pořadu Uchem jehly

Pavel Klinecký, farář Českobratrské církve evangelické a moderátor pořadu České televize Uchem jehly, hovoří o přípravě tohoto pořadu, spolupráci s Českou televizí a prezentaci křesťanství a náboženství v médiích.

E-církev.cz: Česká televize zařadila do svého programu nový pořad s názvem Uchem jehly. Kdo byl iniciátorem celého projektu?

P. Klinecký: Pokud vím, vedení České televize. Nevymyslel to žádný kazatel, člen církve, žádné církevní grémium. Za to by měla Česká televize dostat medaili. Možná opravdu pocítila potřebu vytvořit pořad – talk show s duchovním, což je velmi zajímavé a mě se to líbí.

E-církev.cz: Iniciativa nepřišla ze strany církví nebo ekumeny?

P. Klinecký: Sám o tom nevím mnoho, jsem v celém soustrojí jen malé kolečko, ale pokud jsem se na to ptal, tak opravdu s nápadem přišlo vedení ČT.

E-církev.cz: Podobná témata či návrhy řeší i mediální komise Ekumenické rady církví v ČR...

P. Klinecký: Je samozřejmě možné, že inspirace přišla odsud. Možná se někdo zmínil v kuloárech, možná něco „viselo ve vzduchu“.

E-církev.cz: Kdo tvoří štáb, který pořad připravuje?

P. Klinecký: Jedna dramaturgyně, dva režiséři-scénáristé a kameraman. Dva režiséři se střídají: Jana Semschová a Petr Šícha, s oběma si velmi rozumíme. Nad vším je dramaturgyně pořadu Lada Arnautová z pražské náboženské redakce, tu znám již pár roků.

E-církev.cz: Kdo má hlavní vliv na výslednou podobu pořadu?

P. Klinecký: Ideovou stránku dává dohromady čtveřice: dramaturgyně, režiséři a já. Já jsem v tom ovšem malý článek, přestože jsem moderátorem. Mohu ovlivnit rozhodnutí v tomto týmu z jedné čtvrtiny, ale nad tím jsou schvalovatelé z hlediska programového, ekonomického, technického a ti do věci promlouvají také, často výrazně. Jen malý příklad: v původní variantě se mělo vyjíždět za osobnostmi do „jejich místa“. Ukázalo se však, že z technických a finančních důvodů není možné, aby se natočil pouze jeden pořad za jeden natáčecí den. Objedná se velký přenosový vůz, ten ráno někam přijede, vše se postaví, natáhnou kabely, nasvítí, připraví scéna, natočí jeden díl, a je poledne. Přejet na jiné místo a celé to opakovat by se nestihlo v rámci pracovní doby televizních zaměstnanců. A protože není možné rezervovat přenosový vůz na každý pořad zvlášť, výsledek je, že se točí dva pořady v jednom dni.

E-církev.cz: Jaký bude formát tohoto pořadu? S kolika díly se počítá?

P. Klinecký: Šestadvacet minut scénáře stojí na myšlence, že farář zve k sobě na faru osobnost, která má co říci a hovoří s ní o jejím životě. V rozhovoru by měla být přítomna ona duchovní rovina, jak říkají v televizi, „přesah“. Počítá se, že pořad se bude vysílat celý rok, každý týden, ve výrobě se bude střídat pražská a brněnská redakce. Tedy, pokud vím, mám natočit zhruba 25 dílů. Dál se uvidí.

E-církev.cz: Jak jste se do projektu dostal Vy?

P. Klinecký: Na podzim mě telefonovala paní dramaturgyně, popsala zhruba pořad s tím, že moderátorů bude víc a budou se střídat. Požádala mě, abych se účastnil kamerových zkoušek a já přijal. Po zkouškách opět volali, řekli, že jsem obstál. Ale pořád existovala idea více moderátorů. Já jsem říkal: hlavně, prosím vás, abych nebyl jediný, aby to nakonec nebyla „moje talk show“! Pak se měl točit první pilotní díl, v pátek a v úterý volali, že druhý moderátor odřekl, nikoho dalšího momentálně nemají, jestli bych tedy nenatočil oba. Náhodou jsem byl v knihovně, řekl jsem „pošlete nějaké materiály, já si je tady stáhnu, kdo to bude? Martin Komárek, ano, ten napsal knížku o křesťanství, já si ji hned vypůjčím.“ Přečetl jsem ji, vypsal otázky, napsal kusy scénáře, odeslal... A v pátek jsme natočili oba pilotní pořady, které pak šly na tzv. „schvalovačky“. A při další poradě s vedením, kde jsem byl přítomen, se najednou ukázalo, že vedení má představu samozřejmě pouze jednoho moderátora. A byl jsem v tom až po uši.

E-církev: Proč „Uchem jehly“?

P. Klinecký: Pořad se měl původně jmenovat jinak. Toto byl návrh jednoho z členů realizačního týmu, když se ukázalo, že první nápad (ten se mně ostatně nelíbil ani trochu) použít nelze, protože je chráněn jakýmsi autorským právem. „Uchem jehly“ zní hezky, já však trochu namítal: „Promiňte, že sem vnáším své farářské řemeslo, ale nakonec proto tu jsem. Přesně citát zní „snáze projde velbloud uchem jehly než boháč do království Božího.“ Nebude název vyvolávat představu, že chceme hovořit s bohatými a snažit se přesvědčit veřejnost, že „nejsou tak špatní“? Ale veřejnost prý většinou biblický kontext nezná, navíc může existovat i jiný výklad: uchem jehly se prochází těžko a v pořadu budeme pronikat do skrytějších koutů duše. Přijal jsem to a název se mně líbí, jen ta biblická souvislost by mohla mást toho, kdo ji zná. Jinak název zní hezky, je trochu obsahově rozostřen, vzbuzuje široké možnosti výkladu, tak i zvědavost a není prvoplánový. Nakonec tvůrci pořadu jsou profesionálové ve filmu i médiích víc než v teologii, tedy proč ne?

E-církev.cz: Kdo vybírá hosty? Dramaturg nebo máte možnost vybírat si sám?

P. Klinecký: Výběr hostů je průnikem několika siločar, kdy nakonec vítězí ty nejpraktičtější. Dramaturg dává návrh, režiséři i já doplňujeme. Výsledek se odvíjí podle toho, koho se podařilo sehnat, kdo je ochoten, má čas a při přípravě je dostupný.
V současné době je na „kandidátce“ téměř sto zajímavých jmen, asi osm je už opravdu rozpracovaných. Jde vesměs o Čechy a Češky.

E-církev.cz: Objeví se v pořadu lidé náležející k nějaké církvi, křesťané?

Já jsem od začátku říkal nefarářskou myšlenku: čím méně tam bude křesťanů, tím to bude zajímavější pro veřejnost. Bude to pestré, nebude z toho dýchat nějaká „propagace mezi řádky“, o to jsme vůbec nestáli. Rád budu mluvit s židy, muslimy, buddhisty, a možná nejraději s někým mimo jakékoli náboženství. Protože těch je nejvíc. Aby se ukázalo, že „duchovní rozměr života“ má nebo měl by mít každý. Také bych rád hovořil s někým, kdo má křesťanské či náboženské zázemí, ale veřejnosti je znám něčím úplně jiným. Třeba nějaký vzpěrač, raper, krasobruslař nebo zpěvák. Taková Ewa Farna, evangelička ze Slezské církve, děvče z evangelické mládeže, slyšel jsem ji o tom mluvit velmi samozřejmě, odvážně i s chutí, to by lidi koukali! Takže říkám svým spolutvůrcům: prosím, křesťany moc ne, ať to není monotónní.

E-církev.cz: Stopáž pořadu je 26 minut, není to málo na tak závažná témata?

P. Klinecký: Pozor, „závažná témata“, to měl být zábavný pořad! Pak se ale ukázalo, že o životě do hloubky mluvit není žádná sranda. Takže to může být odlehčené, humor jistě, ale aby někdo čekal zábavu k popukání, to tedy ne.
Jinak délka 26 minut je prý ažaž. První pilotní pořady se stříhaly na 35 minut, po sestřihu však zkušení lidé od filmu řekli, že je to příliš dlouhé, že téma takovou délku neunese. Mimochodem, natáčí se dvě až dvě a půl hodiny rozhovoru! U střihu já nejsem, spoléhám však na „své“ dobré režiséry a střihače, protože tuším, že z natočeného materiálu lze střihnout tři zcela odlišné pořady s úplně jiným obsahem: veselé i smutné, vážné i povrchní. Ale náš nejužší tým, oba režiséři-scénáristé, dramaturgyně a kameraman, jsou lidé, s nimiž si rozumím a hodně jim věřím. Ale zatím jsem neviděl ani minutu, musím počkat na vysílání.

E-církev.cz: Jste evangelický farář, jak moc se bude pořad tématicky věnovat náboženským otázkám?

P. Klinecký: Málo, zadáním není hovořit o náboženství, nýbrž o životě s duchovním přesahem. U jednoho z prvních scénářů jsem měl opravdu rozpaky: takové otázky mohl pokládat každý. Ale mám-li jako farář, kazatel a pastýř, což je moje hlavní „role“, obhájit své angažmá v mediální sféře, musí být i ve scénáři zřetelné, že takhle se může ptát právě jen takový člověk. Jinak by i pro pořad bylo lépe, kdyby pořad moderoval moderátor z povolání. To všichni chápou, ale vedení ČT si nepřeje pořad náboženský, nýbrž takový, který by propojoval církevní, náboženskou a ostatní veřejnost. To je mně velmi blízké. Přiznám se, že to je právě moje největší starost: zaujmout i „nevěřící“ a přitom nedělat zábavu, kterou mnohem lépe udělá někdo jiný. Ale i já se to musím učit, přestože ve farářské práci mě právě rozhovor s nevěřícími a těmi, kteří hledají, zajímá nejvíc, už od mládí.

E-církev.cz: Jakým způsobem vzniká scénář?

P. Klinecký: Dramaturgie osloví dotyčného, a jestliže souhlasí, sejdeme se a povídáme si, o čem si budeme povídat. Já o tom člověku něco vím, a tedy si zkusíme „nanečisto“ témata, otázky, životní etapy, zkušenosti. Začíná se obyčejně dětstvím, mládím, povoláním, rodinou. Svou roli vidím v hledání oné nadčasové, „vertikální“ souvislosti nebo spodních pramenů. Někdy to jde krásně, jindy méně, hodně záleží na partnerovi. Takový pan Töpfer, to šlo krásně a samo… Baví mě to, hodně se dovím, a nakonec, pořad není o mě, ale o nich. Jako při pastoračním rozhovoru.
Někdy mám připraveny otázky z toho, co jsem si přečetl o svém hostu, nebo lépe, přímo od něho. Mohu tam hledat souvislosti, napětí: slyšel jsem o vás, že… jednou jste napsal… A štáb poslouchá, dělá si poznámky, pak z toho napíší základ scénáře, já jej upravím a doplním. Scénáristé jsou tolerantní, přijmou i větší změny, ale poněvadž jsou odborníci, ctím je a jejich strukturu často respektuji. Scénář pak „našprtám“ – a rozhovor se ubírá jinak a to je to krásné. To se smí, živý rozhovor nelze předem zapsat do scénáře.
Vždy se snažím do tématu „propašovat“ myšlenky, jež se mně vybaví jako farářovi. Biblickou souvislost, zkušenost křesťana, nakonec, proto tam jsem, ne? Ale stejně mám trochu obavu z tradičního zapáleného „církevního“ diváka, aby to pro něho nebylo „málo duchovní“. Řekne si: „Máme jednou za čas faráře v televizi a on se tam baví o sjíždění řek!“ Ale sjíždění řek patří do povídání o životě „do hloubky“!

E-církev.cz: Jak nyní hodnotíte dosavadní průběh a případně i výhled této práce?

P. Klinecký: V této chvíli jsem natočil dva pilotní díly a absolvoval asi 6 rozhovorů s dalšími budoucími hosty. Stojím tedy na úplném začátku. Neviděl jsem zatím ani kousek ovoce této práce. Po prvním natáčení jsem ale nebyl nijak moc unavený a měl jsem pocit, že by to mohlo jít. Mluvím nerad na kameru „naživo“, stojím-li před ní sám. Ta Sváteční slova (pořad České televize, pozn. red.), kterých jsem natočil dost, jsou těžší, i když trvají jen pět minut. Nejsem schopen si zapamatovat celý text, nejsem herec, nemám nápovědu. A ještě dbát na výslovnost, na projev, nesmí tam být pauzy - to je těžké. Proto už dnes i tyto „monology“ točím raději po kouskách, jinak to neumím. Ale tady, v „Uchu“, když nehledím do kamer, povídám si se zajímavým člověkem, reagujeme na sebe, „přihráváme si“ nebo se i dostaneme trochu do napětí, to je docela milé.

E-církev.cz: Kde se jednotlivé díly točí?

P. Klinecký: Bude se to točit u nás, většinou doma. Chtěli „návštěvu na faře“, mají ji mít. Upozornil jsem, že naše fary nemají deset pokojů a barokní mébl, jako některé katolické. Ukázal jsem jim svou pracovnu, řekli „fajn, ale tři kamery sem nedostaneme“. Pak jsem předvedl „žlutý pokoj“ (jedna ze sborových místností, pozn. red.), řekli dobrý, tady to půjde. Pak jsem je vzal na kafe domů, viděli obývák a řekli „to je ono“. Chudák moje paní! Návštěvy má sice ráda, o to nejde, ale celý den bude muset být naprosté ticho. Kdepak jít na toaletu, nebo něco uvařit! Ani pohnout, jinak by mistr zvuku zavolal „stop, někdo klepe do počítače“. Ale bude veselo, byt obsadí nějakých deset patnáct lidí na celý den. Ještě že jsme oba společenští! Možná se něco natočí pro změnu ve žlutém pokoji, do modlitebny jsem nechtěl, je to krásný prostor, ale velký a nehodí se pro osobní rozhovor.

E-církev.cz: Co si od tohoto projektu slibujete?

P. Klinecký: V tuto chvíli nelze mít velké nároky. Určitě nečekám misii, vnímal bych ji skoro jako zneužití pořadu pro vlastní cíle. Ale u české veřejnosti existuje známý odpor proti církvím a náboženství, většinou nepromyšlený, zvykový, iracionální a především módní. Chtěl bych ukázat, že nejen církev a farář, ale myšlení s tou vertikálou do života patří, ať je člověk členem nějaké církve nebo ne. Že může farář hovořit třeba s někým, koho lidé znají a mají rádi, obdivují ho a hele, ono to není špatné… A že když se řekne „duchovní rozměr“ nebo „vertikála“, že to není takové to nepříjemné flaňďáctví nebo kněžourství, že duchovní rozměr je ještě někde jinde a že o něm mohou hovořit a sdílet zkušenosti třeba herec s farářem a rozumějí si. A přitom věřím, že toho Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého nezradím. Víc ambicí nemám.
Možná pořad pro nízkou sledovanost za tři měsíce zruší. To bych jako spoluautor neměl říkat, tak vidíte, pane redaktore, jaký jsem diletant! Ale možná pořad vydrží, bude diváky zajímat, něco sdělí, nějaké dveře a nějaká srdce pootevře. Pak se uvidí, co dál.

Za E-církev.cz pokládal otázky Tomáš Najbrt
10. 1. 2011
E-církev.cz

__________________________________________