Rozhovor s Marií Stolařovou o práci v Ústřední církevní kanceláři

Rozhovor s Marií Stolařovou, která pracuje v Ústřední církevní kanceláři v Úseku vzdělávání a v současné době slaví významné životní jubileum.

E-církev.cz: Jak jste se k práci pro církev a přímo pro Ústřední církevní kancelář dostala?

M. Stolařová: Jak slepý k houslím… Když jsem končila mateřskou dovolenou po 11 letech doma, neměla jsem chuť vracet se k původní profesi modelářky kožené galanterie, koneckonců byl rok 90, a stejně se vše převracelo naruby. Uvažovala jsem dělat něco, co má větší smysl; ale co já umím se středním průmyslovou školou kožařskou? Můj otec mi už předtím řekl, když jsem se jednou zmínila, že na ústředí církve bych mohla tak akorát mýt schody. J A přece… Začínalo vycházet Bratrstvo, bylo potřeba psát adresy na obálky, ve kterých se posílalo. Tak prý, jestli bych neměla čas… K tomu kontroly plateb, pak vázání časopisů do balíčků podle PNS a vožení na kárce na poštu, pak přepisování nějakých textů na prvním domácím počítači, pak vše kolem redakční rady, pak korektury, a pak nejen Bratrstvo ale i texty pro učitele nedělních škol a všechny ty vánoční hry, přepisování, kopírování, korektury, distribuce, telefonování, zařizování, korespondence atd. Pracovní úvazek se postupně zvětšoval, bavilo mě to, protože to mělo smysl.

E-církev.cz: Jak dlouho už v Ústřední církevní kanceláři pracujete?

M. Stolařová: 21 let a ještě kousek.

E-církev.cz: Vždycky se jednalo o práci s dětmi nebo s mládeží?

M. Stolařová: S mládeží to byl jenom časopis Bratrstvo, od roku 1990 až do 2004. Pracovat s mladými lidmi je super! Určitě mně to prospívalo. Byli na mě nároční, byly to někdy nervy jako v každé redakci, každou chybičku v textu vidí celá církev… J
K tomu jsem dělala práci pro oddělení výchovy, které se mezitím od mládeže oddělilo – především vše kolem katechetické přílohy. Pak při nějaké reorganizaci a výměně lidí, jsem nabídla, že je na čase, aby časopis pro mládež dělal někdo mladší…
Zůstaly mi katechetické pomůcky a přibylo vše další, co oddělení výchovy organizuje. Ale musím přiznat, že po Bratrstvu se mi nějakou dobu stýskalo.

E-církev.cz: Odhadla byste, kolik akcí jste za tu dobu v kanceláři spoluorganizovala? To musela být spousta lidí...

M. Stolařová: Tak to se mi nechce počítat, ona ta organizace je u různých akcí různou měrou. Pro mě to znamená především mnoho seznamů lidí, zapisovat, kontrolovat platby, všechno správně domluvit, pořád mailuju. Mnoho lidí znám jménem, některé hlasem a jenom některé i podobou.

E-církev.cz: Dostane se k člověku v Ústředí někdy pochvala nebo uznání za práci, kterou děláte?

M. Stolařová: Výjimečně i to, občas nám někdo poděkuje. Ale pro mě je odměnou, když se někomu líbilo na kurzu, když se naplní kapacita nějakého rekreačního běhu, když vyjde nějaká dobrá příručka, když se podaří někoho získat, aby někde něco přednášel, nebo pomáhal. Teď zrovna máme větší zájem o asistenci u dětí s postižením, než můžeme přijmout, to není vůbec moje zásluha, ale je to ten moment, který člověka naplní vděčností.

E-církev.cz: Vnímáte nějak proměnu stylu práce v kanceláři oproti dobám, kdy jste začínala?

M. Stolařová: Tak pochopitelně obrovskou. Vždyť jsem byla jedna z prvních, kdo vůbec na počítači začínal psát, napřed ještě doma. Těch hodin, kdy jsme všichni jako samouci zápasili s počítačovými programy, napřed to vypadalo, že práci akorát komplikují! To je nesrovnatelné – ten technický pokrok.
Mnohem méně se sledovalo, kdo kolik hodin pracuje. Většina lidí dělala víc, prostě proto, že to bylo potřeba. Nemohu nezmínit Květu Šilarovou, moji šéfku, která rozjížděla mnoho nové práce, včetně vzniku Evangelických akademií. Byla duší všech akcí. Chodili studenti, kteří studovali v domě, pomáhat, když bylo potřeba, popovídat, když potřebovali oni. Určitě se víc přijímaly návštěvy, prostě se lidi stavili, když už byli v Praze. Takže větší kontakt se studenty teologie a faráři církve. Méně akcí a menší rozpětí práce, a prvních pár let po revoluci více peněz z darů než dnes, alespoň v našem oddělení.
Dnes je všechno mnohem pečlivěji rozpracováno po stránce byrokratické, což je dobře, ale stejně tehdy jako dnes záleží hlavně na tom, nakolik je pracovník „u věci“.

E-církev.cz: Je zájem o akce pořádané církví větší než dříve?

M. Stolařová: Větší určitě ne. Kromě rodinných rekreací, které jsou nejoblíbenější formou setkávání. Co se týká táborů dětí či akcí mládeže tak v celocírkevním měřítku výrazně menší. Důležité je nenechat se tím deptat a nelpět na tradičních věcech, ale být pozorný k tomu, co lidi potřebují. Nabídka a konkurence je obrovská…

E-církev.cz: Chystáte se letos sama na nějakou akci, kterou pořádá oddělení výchovy a vzdělávání?

M. Stolařová: Letos spíš jenom návštěvy, ale s vnoučaty jsme byli na rodinných pobytech už několikrát. Taky moje děti hojně využívají rodinných pobytů a nejmladší dcera už mnoho let žije přípravami na tábor v Bělči. A já se těším, že až budu v penzi, tak určitě budu jezdit na kurzy laiků.

Za E-církev.cz pokládal otázky Tomáš Najbrt
10. 5. 2011
E-církev.cz
________________________________________