Rozhovor s Davidem Šormem o zájmovém sdružení Slunečnice

David Šorm, farář Českobratrské církve evangelické a člen sdružení Slunečnice, hovoří o projektech tohoto sdružení, vztahu ke krajině a tradicím, postoji křesťanů k ekologii a vztahu k životnímu prostředí.

E-církev.cz: Co je to Slunečnice, kdy vznikla a jaké jsou její cíle?

D. Šorm: Slunečnice je zájmovou organizační jednotkou Sdružení evangelické mládeže, které má za cíl vést lidi k úctě a ochraně Božího stvoření a pěstovat dobré venkovské tradice a zvyky. Slunečnice je také malá skupinka lidí, kteří již přes tři roky připravují hodně zajímavých akcí v přírodě, pořádají výlety za poznáním, budují přírodní poznávací stezku „Za humny“, pořádají letní brigádu mládeže. Slunečnice je také přírodovědný kroužek pro děti, se kterými čistíme přírodu, vysazujeme stromy, učíme se poznávat živočišné i rostlinné druhy, jezdíme po venkovských řemeslnících a učíme se jejich řemesla a dovednosti.

E-církev.cz: Jaké má sdružení zázemí? Má k dispozici své vlastní prostory?

D. Šorm: Slunečnice působí především v budově bývalé evangelické školy v Horní Krupé, kterou společně s tamním evangelickým sborem rekonstruujeme a přebudováváme na komunitní centrum Krupská škola. V budově mimo sboru ještě působí organizace Chaloupky, která působí ve školské ekologické výchově. Na začátku všech těch plánů a vizí byla stará zanedbaná škola, ve které je z poloviny byt a z poloviny bývalá učebna, ve které se odehrávaly jen bohoslužby v zimě. Po rekonstrukci tolerančního kostela sbor přemýšlel, jestli školu neprodat, protože se zdála být zátěží. Nakonec zvítězil pohled, který školu vnímal spíš jako příležitost ke smysluplné činnosti pro obec, venkov a možná ještě dále. Náš „evangelický areál“ leží na kraji vesnice, kolem nás už jsou jen pole, lesy, také jedna černá skládka (zavezený úvoz odpadem), tak proč ne zrovna výchova v ekologii? Zajímavé je, že naše škola působila v rámci evangelických škol nejdéle, do roku 1930. Krupský sbor patřil v církvi k těm nejchudším a tak si své školy vážil. Dnes to považuji za správný krok, vzdělávací činnost v budově školy opět obnovit pro dnešní potřeby a výzvy. Kéž by takových škol v naší církvi bylo více! V dobách, kdy se evangelické školství postupně rozpadalo (přelom 19. a 20. st.), zněly hlasy, že se to evangelíkům vymstí, když rezignují na vlastní vzdělávání a formaci svých dětí. Řekl bych, že to byl prorocký hlas. Koncept komunitního centra s pestrými aktivitami je, myslím, důstojným nástupcem myšlenky evangelických obecných (většinou venkovských) škol.

E-církev.cz: Kolik lidí v současné době sdružuje?

D. Šorm: Myslím, že šest. Zatím neaspirujeme na nějakou širokou členskou základnu, protože bychom na její organizování neměli čas. A pak jsou i další organizace působící v této oblasti, které to dělají lépe. Nicméně SEM Slunečnice má celorepublikovou působnost, takže pokud vzniknou buňky na jiných místech třeba v rámci naší církve, budeme jen rádi a rádi předáme všechny zkušenosti, které máme.

E-církev.cz: Jakým projektům se Slunečnice v současné době věnuje?

D. Šorm: Nejvíce nás zaměstnává nejen rekonstrukce školy, ale nyní již investice do celého sborového areálu (vedle školy tu je fara, stodola, kůlny, školní louka a velká zahrada). Pracujeme na vybudování výukově meditační zahrady na školní louce, plánujeme ve stodole vybudovat „Dědovu dílnu“ pro rukodělné aktivity. Snažíme se ale jen nestavět, ale i pracovat s lidmi. Dlouhodobým projektem je budování přírodní poznávací stezky „Za humny“. Stezka začíná za farou a její okruh končí u školy. Na ní je mnoho interaktivních dřevěných panelů, které mají za cíl „zabydlovat“ lidi v přírodě za ploty, zahradami… za humny. Člověk v této zemědělské krajině, která tvoří většinu rozlohy naší země, trávil dříve snad polovinu života. Dnes jí prosviští v autě či v traktoru. Myslím, že chránit zóny národních rezervací je důležitá věc, ale stejně tak považuji za důležitý fakt, jak se budeme chovat právě k té krajině „za humny“, ke krajině, která na první pohled neohromí a přesto je malebná a je v ní pestrý život. A je to v pravém slova smyslu „česká krajina“. Důležité také je říci, že konceptem této stezky je hravost, interaktivita, fantazie. A také duchovní úvahy o poznávání Božího tajemství, které si člověk může přečíst v průvodci po stezce. Druhým projektem je nyní „Devatero řemesel“, v rámci kterého s dětmi z kroužku jezdíme po venkovských řemeslnících a učíme se od nich jejich zručnost. Děti najednou zjišťují, že nemusí sedět jen u kompjůtru, že mohou tvořit nejen ve photoshopu, ale i rukama. Spousta z nich najednou uvažuje o učení se řemeslu a říkají to sebevědomě a ne zakomplexovaně. Již jsme sušili bylinky na čaj, vyráběli mošt, včelaříme, už víme něco o základech myslivosti, umíme kovat hřeby, nyní budeme plést košíky, opravovat bryčky, vyrábět pásky, péct staročeské perníky…

E-církev.cz: Kde sdružení získává na své projekty peníze?

D. Šorm: Kde se dá. U stavebních investic je to složité, protože EU fondy jsou lákavým jablkem, ale na to musíte mít plnoúvazkového profesionála. Já projekty píšu po večerech. U komunitních projektů je to jednodušší, je tu spousta nadací. A pokud se v hlavě zrodí dobrý nápad, není problém peníze získat. Jedna zástupkyně nejmenované nadace mě prosila, abych nějaký svůj komunitní projekt napsal na jejich nadaci, že mají obecně problém s kvalitou projektů. Je mi jasné, že větší neziskovky ohlodávají EU fondy a menší peníze jim nyní nejsou dost dobré.

E-církev.cz: Jak funguje spojení křesťanství a pro všechny otevřeného občanského sdružení?

D. Šorm: Zatím tak, že jsme křesťané a netajíme to. V práci s dětmi si hlídáme hranice, programy nejsou misijní, děti k víře nemanipulujeme. Možná proto máme velkou důvěru od rodičů. Věřím ale v to, že čas hraje pro evangelium a lidé časem zjistí, že hodnoty, které stojí za naší činností, vedou dále, přes živou víru k Božímu tajemství. O to více se chceme zapojovat do akcí organizované Poradním odborem pro životní prostředí. Můžeme se těšit na akce např. Kostel jako útočiště, Environmentální certifikace sborů. „Do kostela na kole“ už známe, „Autopůst“ poznáme. Poradní odbor také nabízí těm, kteří by chtěli otázky životního prostředí zpřítomnit ve svých sborech, seznam přednášek a přednášejících, kteří rádi přijedou a mohou nabídnout nejen besedu, ale i program s praktickými ukázkami.

E-církev.cz: Jaké jsou reakce na aktivity sdružení ze strany místní nebo regionální samosprávy?

D. Šorm: Zatím velmi přejné, otevřené s nabídkou pomoci. Když vysazujete stromy, děláte naučnou stezku, čistíte rukama černé skládky… byla by obec hloupá, kdyby tomu nepřála.

E-církev.cz: Setkávají se podobně zaměřená sdružení v rámci nějaké širší platformy?

D. Šorm: Existuje evropská křesťanská environmentální síť – ECEN, nyní také ČKES – Česká křesťanská environmentální síť (http://ckes.cz/) . Tyto věci u nás teprve vznikají, koordinují se. Křesťané toho nedělají málo, musí ale o sobě vědět. Na nekřesťanské úrovni tu máme sdružení Pavučina, které zastřešuje střediska ekologické výchovy.

E-církev.cz: Jste také členem poradního odboru synodní rady Českobratrské církve evangelické pro otázky životního prostředí. Jak se projevuje podpora vedení církve v těchto otázkách?

D. Šorm: Jsem pokorný v tom, že tato oblast činnosti není pro křesťanství prioritní (to je zvěstování evangelia, vzdělávání v Písmu a péče o potřebné). Skrze tento pohled vidím, že podpora je veliká, vážím si jí a těším se na připravované projekty. Naše církev skrze Poradní odbor např. byla dominantním organizátorem loňského setkání ECENu vPraze. ČCE patří k nemnoha těm, kteří pozitivně definují své postoje k ekologickým hnutím a aktivitám. Předsedou ekologické sekce České křesťanské akademie po Janu Hellerovi je Jiří Nečas. Není to špatná výchozí pozice pro další kroky. Zbytek musí obstarat řadoví členové církve svými praktickými postoji k Božímu stvoření.

E-církev.cz: Co říkáte změně ve vedení Ministerstva životního prostředí?

D. Šorm: Upřímně, je mi jedno, jestli je někdo „grýnpísák“ nebo „klausovec“. Na ideologiích se často zviditelňují ideologové a demagogové ze všech stran. Mě jde o přístup a o konkrétní kroky ministrů, ale i náměstků a běžných úředníků. Aby péče o Boží stvoření a jeho ochrana byla racionální a efektivní. A aby státní aparát neživil jen sebe, ale byl pomocí pro běžné lidi a angažované organizace. Ti toho dělají a mají dělat více než stát. Je třeba být obezřetný. Zkušenost například ukazuje, že megaprojekty typu povinné biopříměsy do paliv se mohou zvrhnout do ještě většího poškozování přírody ve třetím světě. Na druhou stranu rezignovat na takové projekty je také špatně. Je třeba být obezřetný a konkrétní opatření činit v kontextu s mnoha dalšími. Jinak velice fandím „Zelené úsporám“ (nejen proto, že tam máme projekt na zateplení fary), což je první masivní projekt zaměřený na úspory energie (do té doby stát podporoval např. tepelná čerpadla, nebo solární kolektory – ale to vás k úsporám nepřivede). Je třeba, aby ten projekt běžel dále a aby byl dostupný pro co nejvíce lidí, protože hlavní strategií státu by měly být úspory energie a nikoliv výstavba nových energetických zdrojů.

E-církev.cz: Kde se můžeme o Slunečnici dozvědět více?

D. Šorm: Především v Horní Krupé samotné. Podívejte se na webovky http://slunecnice.semcr.cz/ kontaktujte nás a přijeďte se podívat na nějakou naši akci, nebo přijeďte jen tak na návštěvu, rádi Vás uvítáme.

E-církev.cz: Je něco co nyní pro svou činnost potřebujete?

D. Šorm: Kromě financí a nějakého starého dřevěného nábytku např. nyní aktuálně sháníme pro naši „Dědovu dílnu“ běžné nářadí, pracovní ponk na dřevo, tkalcovský stav a také vybavení kovárny. Kdyby nám někdo tyto věci mohl darovat, byli bychom velmi rádi.

Za E-církev.cz pokládal otázky Tomáš Najbrt
foto: B. Skála
27. 1. 2011
E-církev.cz

_________________________________________