Rozhovor o Kubě se spolupracovníkem společnosti Člověk v tísni

Rozhovor s českým novinářem a spolupracovníkem společnosti Člověk v tísni o situaci na Kubě, o kubánské ekonomice, roli katolické církve při jednáních s kubánskou vládou, o propouštění politických vězňů a americkém embargu.

Identita českého novináře a spolupracovníka společnosti Člověk v tísni musela být právě z důvodu této spolupráce utajena. Zveřejnění jeho jména v tomto kontextu by mohlo ohrozit jeho aktivity na Kubě i další projekty společnosti Člověk v tísni.

E-církev.cz: Nedávno jste se vrátil z Kuby, co bylo cílem Vaší návštěvy?

ČN: Já a můj kolega jsme se na Kubu dostali prostřednictvím mise Člověka v tísni, který tam vysílá pravidelně dobrovolníky, kteří objíždějí rodiny uvězněných disidentů, nezávislé novináře, nezávislé knihovníky (což jednoduše znamená pouze to, že máte knihovnu a půjčujete knihy komukoliv, kdo si přijde), nezávislé lékaře a lékárníky a různé aktivisty. Těmto lidem se pak distribuuje pomoc ve formě počítačů, „flešek“, fotoaparátů, léků, peněz a dalších věcí, které potřebují a o něž projeví zájem.

E-církev.cz: Jak dlouho jste na Kubě byl?

ČN: Byl jsem tam tři týdny, šlo už o mou druhou návštěvu ostrova. První proběhla před pěti lety, rovněž v rámci mise ČvT (Člověk v tísni, pozn. red.), tenkrát jsem tam byl 14 dní.

E-církev.cz: Je problém se na „ostrov svobody“ dostat? Nebo se dostat z ostrova?

ČN: Problém dostat se na ostrov není, Kuba vítá jakékoliv valuty, protože po pádu komunistického bloku, který Kubu významně dotoval, se musela přeorientovat na turismus. V současné době probíhá v Kongresu USA debata o tom, že by Spojené státy zrušily i zákaz cestování na ostrov pro Američany nekubánského původu, kteří v současné době musí žádat o zvláštní povolení. Podle některých odhadů by se takto příjem Kuby z turismu zdvojnásobil. Raúl Castro by podle všeho takový krok podporoval, protože kubánská ekonomika je na tom nyní opravdu velmi špatně a každé peso by bylo Havaně dobré.

Co se týče dostávání se ven z ostrova, tam mají problémy zase Kubánci, kteří musejí žádat nejen o vízum, ale také zvláštní povolení, které je stojí vedle byrokratického „monstrkolečka“ dost peněz, a to i do k režimu přátelských zemí, jako např. Bolivie. Neřeknu vám, kolik to je přesně, každopádně se jedna o násobky průměrného měsíčního platu, který se tu pohybuje okolo dvaceti dolarů na měsíc - Kubánci přežívají jen diky černému trhu, všudypřítomnému rozkrádání, některým sociálním službám zdarma a přídělovému systému na základní potraviny a některé věci každodenní potřeby. Z přídělového systému Kubánec vyžije tak 14 dní z měsíce.

E-církev.cz: S kým jste se na Kubě setkal?

ČN: Setkal jsem se s mnoha novináři a aktivisty, dvěma propuštěnými vězni, jeden z nich - Ariel Sigler Amaya - byl venku teprve 14 dní a jednalo se o prvního propuštěnce poté, co se do věcí vložila katolická církev. Další skupinou lidí byli příbuzní lidí uvězněných za „kubánského jara“ 2003, jednalo se o některé z těch, které začali záhy pouštět. Z těch největších "hvězd" opozice jsem dvakrát mluvil se šéfkou Dam v bílém Laurou Pollan a stejně tak i s blogerkou Yoani Sanchez.

E-církev.cz: Jak jsou podobné návštěvy vnímány, ať už ze strany disidentů, normálních lidí nebo třeba tajné policie?

ČN: Jsou vnímány jako vzpruha pro jejich ducha i peněženky. Rodinám disidentů je často bráněno dostat i tu málo placenou práci, která na Kubě je, jsou podrobovány šikanování, sledovány pouličními Výbory na obranu revoluce (CDR). Často jsme vsak slyšeli, že nejdůležitější je, že na ně někdo myslí, že nejsou sami, pocit, že bojují s větrnými mlýny v nich pak není tak silný.

E-církev.cz: Jak je na tom kubánská ekonomika? Mají Kubánci možnost pracovat? (Nezaměstnanost na Kubě se uvádí pod 2%...).

ČN: Kubánská ekonomika na tom není dobře. Všichni víme, že komunistické systémy excelují zejména ve výrobě statistik. Nezpochybňuji, že kubánská revoluce přinesla lidem i některé dobré věci - všeobecná gramotnost, Kubánci nehladovějí (i když kvalita jídla, kterým se krmí, je bídná, a oni jsou tak často obézní), nemají příliš dobrou, za to ale poměrně dostupnou lékařskou péči (samozřejmě ve srovnání s ostatními latinskoamerickými zeměmi, nikoli s Českem). Číslo dvě procenta je značně podhodnoceno, problémem je zejména, že stát není schopen nabídnout atraktivní práci mladým. Proč by měl dvacetiletý Kubánec pracovat za 20 dolarů měsíčně na poli, když si jeho soused vydělá desetkrát tolik na „dýškách“ a obírání turistů jako číšník. Mladí Kubánci, kteří se nedostanou k penězům z turismu, pak raději nedělají nic a raději působí na černém trhu - nabízejí zahraničním návštěvníkům neoficiální ubytování, jídlo a často i dívky. O problémech kubánské ekonomiky by se dalo hovořit hodiny, tím základním je, že neponouká obyvatele k podnikavosti, pokud chcete být podnikavý, musíte na černý trh. A jak mi řekl jeden kubánský novinář: Jedna věc je na Kubě jistá - nikdo tu nežije jen ze svého platu, všichni musí někde krást. Problémem je v poslední době zejména situace v zemědělství, které se nepodařilo zlepšit ani mírnými reformami započatými za Raúla Castra, produktivita státních zemědělských podniků je hrozivá a Kuba dováží 70 až 80 procent potravin ze zahraničí, většinou z USA, kde se na potraviny nevztahuje obchodní embargo. Turistů během krize na Kubě neubylo, jak se někdy píše, utrácejí ale méně. Prudce klesly i ceny niklu, hlavního kubánského exportu. Další ránou je i klesající cena ropy, která ohrožuje moc kubánského sponzora Huga Cháveze.

E-církev.cz: Jak vnímáte roli katolické církve jako mediátora mezi disentem a kubánským režimem?

ČN: Vnímám ji pozitivně, podobně jako i většina - ale ne všichni - disidenti. Jde o prvního prostředníka, který kdy na Kubě byl mezi vládou a opozici, což nás opět přivádí k ekonomice. Prostředník nikdy nebyl, protože vláda se považovala za velmi silnou. Až na dobu těsně po pádu komunismu v Evropě nebyla kubánská ekonomická situace nikdy tak špatná, jako je teď.

E-církev.cz: Proč se do jednání církev zapojila až teď?

ČN: Domnívám se, že se jedná o pokyn z Vatikánu. Během těchto jednání probíhala úzká koordinace mezi Vatikánem, havanským arcibiskupstvím, Španělskem a kubánskou vládou. Vatikánský ministr zahraničí Mamberti byl v Havaně krátce před tím, než arcibiskupství začalo vydávat zprávy o propouštění vězňů. Myslím si - a tuto domněnku se mnou sdílí i přinejmenším jeden biskup z USA - že si katolická církev potřebuje vylepšit image pošpiněné sexuálními skandály, proto k tomu dochází nyní. Je to ale „win-win“ situace i pro Havanu - zbaví se nejkřiklavějších členů opozice, Dam v bílém, které vyexpeduje do Španělska, vyšle signál "uvolňování", o které je žádal Obama, a doufá, že se dostaví odměna v podobě proudu amerických turistů. Havanský kardinál Jaime Ortega jednal ve Washingtonu s klíčovými lidmi, kteří by mohli prosazení zákona o zrušení cest Američanů na Kubu urychlit.

E-církev.cz: Pomohlo by Kubě zrušení embarga uvaleného USA, které trvá už skoro 50 let?

ČN: Určitě, na tom se dnes shodnou takřka všichni, dokonce i opozice, která je na Kubě dost roztříštěna. Jsou proti tomu, ale staré páky z kubánského exilu v Miami, jako např. rodina Diaz-Ballartu, stabilní líheň členů washingtonskeho Kongresu, ze které pocházela mimochodem i první manželka Fidela Castra. Jaká by asi byla ekonomická situace Česka, kdyby nemohlo obchodovat s EU? Na druhou stranu je embargo pouze část problému, kubánská ekonomika by byla nemohoucí i bez embarga. Navíc, jsou tu věci, jako porušování lidských práv a občanských svobod, které nemají s embargem ani s ekonomikou nic společného.

E-církev.cz: Amerika podmiňuje zrušení embarga demokratickými změnami na Kubě, jsou ale tyto změny vůbec možné v krátkém časovém horizontu?

ČN: Proč by nebyly? Důležitá je vůle. Ta však u současného kubánského vedení chybí. Pro ně stojí otázka jinak - jak uchovat moc a nedopadnout jako Ceausescu v Rumunsku. Jsou to většinou lide, kteří chtějí v klidu dožít, a aby je nikdo nikde nevláčel. Nejvyššímu vedení je v průměru okolo sedmdesátky, Fidelovi i Raúlovi přes osmdesát.

E-církev.cz: Dalo by se „propuštění“/vyhoštění některých politických vězňů přirovnat k akci StB ze začátku 70. let 20. stol. pod názvem Asanace?

ČN: Ano. Jak už jsem řekl, pro vládu jde o elegantní tah, jak se zbavit nejvíce viditelného opozičního hnutí. Pozornost světa bude na Kubu upřena mnohem méně, když propustí ty nejznámější zadržené. Přitom politických vězňů zůstává na Kubě stále více než sto, někteří z nich odsouzeni k trestům přesahujícím dvacet let. Podle zprávy COMISION CUBANA DE DERECHOS HUMANOS Y RECONCILIACION NACIONAL z 1. září ve stejné době, kdy režim propustil sedm vězňů z jara 2003 dalších osm poslal do vězení. Nejedná se tedy o změnu přístupu, ale o PR (public relations, pozn. red.) tah.

E-církev.cz: Myslíte si, že by i Česká republika měla nabídnout těmto vězňům politický azyl a postarat se o ně a jejich rodiny? (Resp. proč zrovna Španělsko?)

ČN: Španělsko a Kuba mají historicky úzké vztahy, nezapomeňte, že Kuba byla poslední španělskou kolonií v Latinské Americe, přišlo o ni až roku 1898 po intervenci USA. Španělsko je samozřejmě neoficiálním šéfem evropské diplomacie v Latam (Latinské Americe, pozn. red.) a kultivuje se zdejšími zeměmi úzké obchodní i jiné vztahy, podobně jako Francouzi se svými bývalými koloniemi v Africe. Značná část investic realizovaných na Kubě je ze španělských peněz, mnoho moderních hotelových komplexů, ve kterých má kubánská vláda 51 %, je stavěno za španělské peníze. Madrid dlouhodobě usiluje o změnu takzvané společné pozice EU vůči Kubě a o lepší politické i ekonomické vztahy mezi sedmadvacítkou a Havanou.

Myslím si, že by Česká republika měla nabídnout azyl těmto lidem coby gesto, otázkou samozřejmě ale je, co zde budou dělat. Pro dříve propuštěné disidenty bylo těžké se asimilovat i ve Španělsku, se kterým sdílejí jazyk. Nejlepším řešením pro většinu z nich by bylo odjet do USA, kde mají rodiny.

Za E-církev.cz pokládal otázky Tomáš Najbrt
3. 9. 2010
E-církev.cz

________________________________