Rozhovor o církevním školství s Martinem Čechem, ředitelem Ústředí Evangelické akademie

Martin Čech, ředitel Ústředí Evangelické akademie, hovoří o církevním školském úřadu, spolupráci s jednotlivými školami, financování církevního školství a školních spirituálech.

E-církev: V čem se liší církevní školy od krajských a obecních škol?

M. Čech: Zřizovatelem církevních škol je církev. V případě evangelického církevního školství je zřizovatelem Českobratrská církev evangelická.

E-církev: Jaké je legislativní ukotvení církevních škol?

M. Čech: Drtivá většina církevních škol všech možných zřizovatelů má formu „školská právnická osoba“, ale školy si mohly vybrat třeba i „s. r. o.“. Ve školském zákoně je dobře popsáno, jak se může chovat školská právnická osoba. Legislativní ukotvení církevních škol se měnilo, až chvílemi „nebylo“. Tuším, že v roce 2000 ministr školství Zeman konstatoval, že církevní školy nemají právní zakotvení a je třeba je zrušit a začne se tak činit. Reakce byla velmi silná a naštěstí se nic nerušilo. V roce 2004 byl přijat školský zákon, kde jsou církevní školy zakotveny, a to zejména díky zmíněné právní formě.

E-církev: Dalo by se evangelické církevní školství shrnout pod pojem Evangelická akademie?

M. Čech: S výjimkou mateřské školy v Táboře a škol zřizovaných Diakonií, ano.

E-církev: Jak vznikala Evangelická akademie?

M. Čech: Já jsem u „vzniku“ Evangelické akademie nebyl. V úřadu jsem až od roku 2004. Od roku 1990, kdy školy začaly vznikat, se v rámci projektu vystřídala řada lidí, například Pavel Kalus, Květa Šilarová, ale agenda byla vždy přičleněna k nějaké další oblasti. Občas jsem s nimi ještě v kontaktu ohledně určitých témat. Já jsem ale první, kdo má školství na starosti jako hlavní pracovní náplň na plný úvazek, což bylo velmi dobře přijato ze strany škol. Hned v prvních momentech, aniž by mě osobně znaly a věděly, co pro ně vykonám nebo co jim pokazím, jasně zaznělo: ano, toto jsme chtěly.

E-církev: Vždycky byl tedy někdo, kdo byl prostředníkem mezi zřizovatelem a jednotlivými školami?

M. Čech: Ano, kontaktní osoba. Tato role měla dříve, tuším, titul „církevní inspektor“...

E-církev: Zřizovatelem je církev, ale s kým jednáte konkrétně?

M. Čech: Jednám se členem synodní rady Českobratrské církve evangelické, který má církevní školství v referátu, případně s celou synodní radou.

E-církev: Jaký je vliv zřizovatele v jednotlivých školách?

M. Čech: Právní nástroje jsou omezené. Zřizovatel může jmenovat, odvolávat, vykonávat kontrolní činnost, podávat podněty... Že to funguje neformálně, nad rámec zákona, je běžné, ale v krizi potom ne. Zřizovatel může odvolat ředitele, ale pouze pro porušení zákona. Co to je porušení zákona? To konstatuje pouze soud...

E-církev: V jaké situaci byla Evangelická akademie, když jste nastupoval do své funkce?

M. Čech: Projekt vzniknul už v roce 1990 a všechno se pod něj sdružovalo. Sousloví Evangelická akademie mají všechny školy v názvu až v souvislosti s novým zákonem v roce 2004, kdy se musely - mimo jiné - také měnit názvy škol. Kromě Bratrské školy - základní školy, kde by to bylo trochu matoucí pro případné zájemce... Ale spojení mezi školami a „ústředím“ už fungovalo dříve: ředitelé, ředitelky, poradní sbor Evangelické akademie... Určitě za P. Kaluse i za K. Šilarové se zástupci škol a ústředí scházeli. Těchto setkání se účastní samozřejmě ten, kdo má na starosti konkrétní agendu, měl by se účastnit člen synodní rady a ředitelé a ředitelky škol. Vždy je nějaké téma a host. Školy nikdy nebyly úplně izolované jednotky. Spolupracovali například na osnovách, jak se to tehdy jmenovalo. Třeba Střední škola sociální v Praze a náchodská škola vytvářely společně vyučovací programy, ať už komplexní nebo v rámci křesťanské etiky. Nebyly to jenom jednotky. Právně ano, ale v rámci širšího celku.

E-církev: Vy jste nastoupil do nově zřízeného úřadu?

M. Čech: Ne. Určitá forma úřadu už byla předtím, jen se odehrávala v rámci dalších činností - ne samostatně. Nějak to fungovalo a existovalo. Pak bylo výběrové řízení a od té doby jsem zde.

E-církev: Dá se tedy rok 2004 vnímat jako určitý mezník v tom, že Úřad začal vytvářet vlastní agendu?

M. Čech: Já bych to asi jednoduše vyjádřil tak, že je to jeden celý úvazek pro školy. Takže více času, energie, aktivit ze strany zřizovatele je věnováno přímo školám. Kontrola, koordinace, nabídka...

E-církev: Jaké kompetence má Ústředí evangelické akademie? Zastupuje v plné míře zřizovatele?

M. Čech: Není to samostatný úřad. Je to oddělení Ústřední církevní kanceláře. Nemá právní subjektivitu. Stejné jako třeba oddělení pro výchovu a vzdělávání. Je to, stručně řečeno, školský úřad církve.

E-církev: Co Ústředí konkrétně dělá? Připravuje koncepci?

M. Čech: Koncepce škol jsou dané rámcovými vzdělávacími programy a následně školními vzdělávacími programy, takže to není až tak koncepční práce ve smyslu vytváření vzdělávacích programů. Máme slogan: Pomoc, kontrola, koordinace, informace. Konkrétně na příkladu (zejména) personální krize v jedné ze škol: rozhovory se všemi stranami, s orgány typu školské rady a rady školské právnické osoby, ředitelem, zbytkem vedení školy, pedagogy, rodičovskou veřejností; porady s právníky, konzultace s odborníky – Česká školní inspekce, pedagogická fakulta; nalézání a nalezení nového vedení školy i značné části pedagogů; nalézání a nalezení finančních zdrojů; …

E-církev: Jaká je Vaše náplň práce?

M. Čech: Uvedu konkrétní příklady: Ohledně financování má role spočívá v členství v radách školské právnické osoby, což je něco jiného než školská rada. Schvalujeme rozpočet, účetní závěrku, navrhujeme změny v rozpočtu, pátráme. Občas přijdeme na nějaký problém, který je třeba řešit. Velkou pomocí mi jsou další členové rad a kolega František Straka (vedoucí ekonomicko provozního úseku ústředí církve, pozn. red). Několik dní zabere jenom to, než se proberu materiály.
Další příklad: Když se rekonstruoval dům v Olomouci pro konzervatoř, znamenalo to pomoc řediteli, (celá akce je zejména jeho zásluha), pomoc při nejrůznějších jednáních, účast na jednáních s hejtmanem, s primátorem, s majitelem budovy (Metropolitní kapitula v Olomouci). Např. to znamenalo jednou za 14 dní jezdit na kontrolní dny stavby, kdy jsem se ptal na věci, které mi nebyly srozumitelné a trošku čišely nějakým nebezpečím z prodlení. Většinou tam se mnou jel František Straka, aby to prohlédnul ze stavebního hlediska. Takže akce „kontrolní den“ pro mě znamenala zhruba dva dny práce... připravit se na to, pročíst, následně strávit půl dne v Olomouci...
Další příklad: příjemný, milý Polévkový den v Brně. To je akce na celý den, kde jsem mluvil ke studentům, k pedagogům, pozdravil jsem je při bohoslužbách. Následně jsem hovořil s paní zástupkyní, jelikož paní ředitelka byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Bavili jsme se o tom, jak se školou dál, společně s Pavlem Kašparem (člen synodní rady ČCE, který má církevní školství v referátu). Myslím, jak dál, po organizační stránce. Nebudu mluvit Střední odborné zdravotnické škole do toho, kolik mají mít obvazů nebo kolik hodin toho a toho, to oni vědí podstatně lépe...

E-církev: Co se stane ve chvíli, kdy zjistíte, že něco není v pořádku?

M. Čech: První věc je informovat zřizovatele, tedy synodní radu, což je a) nutné, b) je to i ochrana pro mě, protože i když vím o nějaké kauze a vím jak ji řešit, tak není fér ji vyřešit a pak teprve informovat. Nebylo by to dobré ani strukturálně... Zároveň se s ředitelem nebo někdy s celým vedením školy sejdeme a uděláme o jednání zápis. Párkrát jsem zápis ze začátku neudělal a samozřejmě se to vždy nevyplatilo. Byl to „přátelský rozhovor“ a: „dyť tohle se stane každýmu“ a „příště, za týden si řeknem...“ - a nic se nestalo. Zápis je dobrý i pro případné právní řešení.

E-církev: Jaký je vztah k České školní inspekci?

M. Čech: Velmi dobrý. Inspekci považuji za partnera. Několikrát jsem s ní konzultoval i ji přizval jako nezávislý kontrolní orgán. To bylo v momentě, kdy jsme vyčerpali možnosti zřizovatele či si chtěli potvrdit, že škola postupovala správně.

E-církev: Reprezentujete školy také uvnitř církve?

M. Čech: Ano, například je zastupuji při jednáních synodu Českobratrské církve evangelické. Jsem „ředitel ředitelů“, ale ne právně. Právně to jsou statutární zástupci církve. Odvolávají, jmenují, atd.

E-církev: Co můžete školám určit přímo Vy?

M. Čech: To jsou například mzdy a odměny ředitelům....

E-církev: Jak jsou církevní školy financovány?

M. Čech: Škola dostává peníze normativním způsobem, kdy na žáka jde určitý balík peněz. Jeho objem se liší podle typu školy. Základní školy dostávají jinou částku než střední nebo konzervatoř. Na základní škole je to něco těsně pod 40.000,- Kč na žáka za rok. Plus se dostávají ještě další normativní příplatky na integraci, když má dítě handicap nebo když nejsou paralelní třídy, na rozšířenou výuku jazyků a podobně. Tento rok je to horší kvůli finanční krizi, ale propad v příjmu peněz z ministerstva školství nebyl zásadní.
Škola dostane peníze a na rozdíl od tzv. státních, tedy krajských nebo obecních škol, s tím balíkem peněz může dělat „téměř“ co chce. Je na vedení školy, kolik dá na mzdy, kolik dá na pomůcky, kolik dá na rozvoj pedagogů, atd.

E-církev: Mají tedy církevní školy stejné podmínky ve financování, jako školy, které mají jiného zřizovatele?

M. Čech: Nemají. Nedostávají třeba peníze na investice. To je věc zřizovatele, takže naše školy nedostávají prakticky nic. Nemůžou si vytvářet z toho balíku, který dostanou od ministerstva, například FKSP (fond kulturních a sociálních služeb, pozn. red.)... Ten si mohou vytvářet, pokud mají nějaké jiné zdroje příjmů. Například školné nebo si něčím přivydělávají, což mají všechny naše školy povoleno, jako doplňkovou činnost. Takže není to stejné, ale není to krize. Špatné je to třeba na konzervatoři. Konzervatoří je 13 až 14 v republice. Provoz jakékoli konzervatoře je nesmírně drahý. Normativ stačí „tak akorát“, takže je tam malé školné, tuším 1500,- Kč. To také něco přidá do rozpočtu, ale prostě ostatní konzervatoře mají výhodu silných zřizovatelů, kterými jsou kraje a v jednom případě ministerstvo a Římskokatolická církev. Když je potřeba, tak jim přihodí ten milion až tři ročně...

E-církev: Z rozpočtu církve tedy nejde na investice nic?

M. Čech: Jednou za dva roky je tu celocírkevní sbírka na podporu škol Evangelické akademie, při které se vybere zhruba 300.000,- Kč. Tyto peníze nejdou přímo zřizovateli, ale jdou do zřizovatelem vytvořeného Nadačního fondu pro podporu církevního školství, který má nezávislou radu, musí se chovat podle pravidel fondů, atd. Tomuto fondu školy do konce ledna napíší klasické grantové žádosti a dostanou cca 200.000,- Kč. To je dobrý zdroj.
Potom Kulatý stůl, tedy setkání zahraničních církevních dárců, kterému školy předkládají projekty. Minulý rok z tohoto fondu přišlo půl milionu, předminulý rok to bylo také půl milionu. A potom z případných darů typu T- Mobile, kdy se dá školám 20-30.000,- Kč na konkrétní projekt. Zatím jsou to všechno projekty. Pokud má škola nějaké finanční problémy, což se také může stát - a ne třeba zaviněním vedení - tak škola dostane 20, 30 až 50 tisíc, částky dobré, ale neřešící třeba čtvrt milionovou potřebu.

E-církev: Počítá se do budoucna s nějakým rozšířením Evangelické akademie o další školy?

M. Čech: V současné době ne.

E-církev: Proč se z rozšířením nepočítá?

M. Čech: Teoreticky to možné je. Musely by se udělat nějaké studie proveditelnosti a zjišťovat zájem. V tuto chvíli vím o oblasti, ve které by to byl dobrý byznys a to je oblast mateřských škol. Jediná evangelická je v Táboře. Já nedoporučuji založit „odsud“ školku v Ostravě nebo Havlíčkově Brodě, ale doporučuji vyslat signál do sborů, protože to musí být nějak navázáno na konkrétní sbor. Rozhodně to v několika následujících letech nebude prodělečná činnost a je to skvělá příležitost pro přirozenou misii, stejně jako všechny další školy.

E-církev: Jaké procento ředitelů je z Českobratrské církve evangelické?

M. Čech: Příslušnost ředitelů k naší církvi? No moc jich není... Já sám jsem členem díky propůjčenému členství. Jinak to je katolík, husita, mimo církev, člen církve ...

E-církev: Jsou ředitelé dobře finančně ohodnoceni?

M. Čech: Je to v podstatě na úrovni krajských a obecních škol. Nemají platy, tedy nemusí se „jet“ podle tabulek. Mají mzdu, mají mzdový výměr a já se řídím podle odpovídajících tarifních tabulek a mají také příplatek za vedení a osobní příplatek. Řídím se zákoníkem práce, kde je nějaké rozmezí procent v tarifu, kolik můžu dát, když má zaměstnanec určitý stupeň řízení, tzn. kolik má pod sebou lidí. Snažím se ředitelům dávat, nechci říct „co nejlepší“ ohodnocení, ale v rozumné míře. Plus odměny, které jsou dvakrát ročně... Jsou ředitelé, kteří se se mnou dohadují v tom duchu, že teď odměnu nemohou přijmout, protože teď na tom škola není dobře...

E-církev: Procházejí ředitelé konkurzním řízením?

M. Čech: Nemusí. Soukromé a církevní školy nemusí dělat výběrové řízení na ředitele. Ředitel musí splnit zákonné podmínky kvalifikovanosti a bezúhonnosti atd. Na zřizovateli ale je, zda se výběrové řízení bude dělat či nikoli. Bylo přijato rozhodnutí, myslím velmi dobré, že výběrová řízení budou.

E-církev: Jsou na ředitele kladeny nějaké specifické „církevní“ požadavky?

M. Čech: Minimálně vstřícnost vůči církevnímu prostředí. V ideálním případě členství v Českobratrské církvi evangelické a aktivní členství v některém sboru. Tohle by samozřejmě hrálo roli v momentě, kdy by byli dva a více srovnatelných kandidátů a jeden by byl „nečlen“ ČCE a druhý by byl člen ČCE... Zatím to, že musí být členem ČCE, nebylo nikdy v podmínkách výběrového řízení. Byla tam formulace ve smyslu „ztotožnění s křesťanskými principy a zásadami“, ale členství tam nebylo. Výběr probíhá tak, že členem komise jsem já, člen synodní rady, který má tuto oblast v referátu, pak je tam vždy psycholog, někdo, kdo se orientuje v legislativě školsko-právní a vždy je tam někdo ze školské rady.

E-církev: Jakým způsobem se ředitelé podílejí na provozu škol?

M. Čech: Ve všech školách ředitelé učí. Pak vedou management organizačně ekonomický a zároveň samozřejmě spolupracují na vytváření školních vzdělávacích programů v rámci své odbornosti a pak to celé zaštiťují.

E-církev: Kdy musí začít školy učit podle svých vzdělávacích programů?

M. Čech: Základní školy od září 2007, střední odborné školy od září 2011. Náchodská škola například začne už od prvního září 2010. Konzervatoře od září 2012.

E-církev: Jaký vliv má zřizovatel na podobu vzdělávacího programu?

M. Čech: Uvedu příklad: Na jednom z našich poradních sborů v Olomouci v březnu tohoto roku se mně a Pavla Kašpara (člen Synodní rady ČCE) pan ředitel ptal, jak bychom se tvářili na to, kdyby ubrali z hodin křesťanské etiky. My jsme na to reagovali tak, že to zní úplně „hrozivě“, že se na křesťanské škole ubírá z křesťanské etiky, ale že nevíme, co vše za tím přesně je. Pavel Kašpar dodal, že by to viděl jako velmi nešťastné. Pak jsme se o tom bavili zhruba tři týdny poté, kdy pan ředitel přinesl Rámcový vzdělávací program a hodinovou dotaci a vlastně poměr toho, co musí být hodinová dotace určitého předmětu: minimálně a maximálně. Na základě toho se prostě muselo z hodin křesťanské etiky ubrat, byť jsme ubírali co nejméně. Ale tam nebyla jiná cesta. Tedy nebylo to tak, že by ředitel řekl: „musím ubrat, tečka“, ale předestřel návrh. Nemusel by toto konzultovat, dodávám, ale kdyby to neudělal, tak je na tom něco podivného a začneme s tím něco dělat. Předestřel to jako problém, který je potřeba řešit a zajímalo ho, jak se na to dívá zřizovatel. Pak přišel s tím, že to opravdu asi jinak nejde. Nebo by to šlo, ale musel by ubrat z předmětu Ošetřování nemocných nebo z něčeho podobného, ale to by zase škola nebyla konkurenceschopná ve své odbornosti...

E-církev: Kdo určuje, co má být ve školním vzdělávacím programu určité školy?

M. Čech: Zásadní je Rámcově vzdělávací program, následně jde o průsečík názorů zřizovatele a samotné školy. A zásadní je též, že škola stojí na křesťanských principech. Vlastní vzdělávací plán je výsledkem diskuze a možností konkrétní plán realizovat v praxi.

E-církev: Dá se toto nějak celkově zobecnit na Evangelickou akademii?

M. Čech: Záměrem je spojení vzdělávání s konkrétní praktickou pomocí v kontextu křesťanství. Například když slavila Evangelická akademie v Praze na Spořilově 15 let, tak to oslavili mezinárodní konferencí o profesionální práci v sociálních službách. Jako zásadní součást vidí křesťanská východiska. Křesťanský kontext, ne podtext. Právě toto je součást sociální práce. Mělo by to tak být i v Konzervatoři i na Základní škole.

E-církev: Je toto obsaženo ve zřizovací listině?

M. Čech: Ne. Ta obsahuje pouze náležitosti dané zákonem.

E-církev: Kdo je to „spirituál“?

M. Čech: Je to kazatel působící ve škole. Kazatel povšechného sboru, tedy zaměstnanec celé církve. V ideálním případě... Modely jsou různé, v různých školách. V konzervatoři je to tak, že ředitelem školy je vstřícný katolík, vstřícný je i majitel budovy – také katolíci a je to katolická Olomouc... Pár hodin křesťanství tam učí Jirka Tengler. Jinak tam takového neformálního spirituála dělá skvělý otec Gorazd, tam populární katolický farář, který má odpovídající vzdělání, takže dělá výchovného poradce, dělá třídního v jednom ročníku. Ale my tam nemůžeme nikoho sehnat...
V ostatních školách je to kazatel povšechného sboru, zaměstnanec církve. Tak je to na Spořilově a v Náchodě. V Brně je to tak, že na „zdrávce“ vyučuje Romana Špačková křesťanství a křesťanskou etiku. Je zaměstnankyní školy na poloviční úvazek a dělá i školní farářku. Obdobné je to na vyšší odborné škole, kde tohle dělá Jana Kašparová, která je zároveň zástupkyní. To není ideální, protože v momentě, kdy je školní farář, školní kaplan, spirituál, zároveň učitelem, který známkuje, kontroluje, prověřuje – je vztah mezi ním a žáky úplně jiný.
V Bratrské škole je Irena Škeříková na pár hodin, takže se do každé třídy dostane na dvě hodiny měsíčně a je v pracovním poměru se školou. Je tam také výborná spolupráce s farním sborem Kobylisy, kam Bratrská škola územně spadá, protože je to kousek od sboru. Zároveň bývalý člen Synodní rady Miloš Rejchrt, který měl na starosti školství, je jedním ze dvou farářů v Kobylisích. Spolu s M. Erdingerem skvěle pomáhají a chodí do školy a škola chodí do kostela... tam to funguje skvěle. Modely jsou různé. Ideální je kazatel povšechného sboru.

E-církev: Jak jsou spirituálové zařazeni do organizačního řádu?

M. Čech: V tuto chvíli spadají organizačně pode mě. Podávají formální zprávy písemně jednou ročně. Jinak častěji, ať už ústně nebo písemně. Za posledních několik let se několikrát uskutečnilo setkání spirituálů dohromady se všemi řediteli a ředitelkami. Potom se koná každoroční setkání všech zaměstnanců škol, kteří chtějí a mohou přijet na víkend do Bělče. Vždycky je na programu nějaké téma a host. Jedno téma bylo „Církevní škola, proč a k čemu?“ a základním bodem toho byli právě spirituálové. Spirituálům se snažím zprostředkovat – supervizi ještě ne, to je novinka – ale různá školení, semináře, vzdělávání... I v takových oblastech jako je snowboardový výcvik. To je docela zásadní, protože pak farář-spirituál nejenom, že jede na lyžařský výcvik jako farářský doprovod, ale stráví s dětmi pobyt i přímo na sjezdovce...

E-církev: Jak vypadají vzdělávací semináře? Týká se to pouze spirituálů?

M. Čech: Baví mě tady spousta věcí, ale tohle mě baví hodně. Je to zajímavá, zábavná činnost a doufám, že ne jen pro mě, ale i pro účastníky. Je to většinou víkendová akce, tedy přesněji od pátku do soboty. V pátek brzy odpoledne sraz a brzy odpoledne v sobotu odjezd, aby to bylo časově vstřícné k účastníkům. Tradičně se semináře konají v táboře J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí. Tradičně je na programu host a určité téma, které vychází z přání účastníků předcházejícího ročníku. Je to taková společensko-vzdělávací akce, kdy je prostor i pro setkávání, popíjení, povídání, zpívání... Tedy pro to, jak se ti lidé přes rok běžně nesetkají. Ředitelé ano, ale zaměstnanci ne... Témata, která tam byla: kriminalita mládeže nebo problémová mládež z pohledu kriminalisty. Tam byl hostem mladý policista, evangelík z Brna, také absolvent naší akademie v Brně, následně speciální pedagog tady v Praze a potom nastoupil k policii a kriminalistice...
Další téma bylo - na žádost účastníků - „autorská práva“, protože s tím učitelé pracují. Asi nejvíc v konzervatoři, ale i na základní škole. Pozval jsem tedy svého kamaráda Petra Ostrouchova, právníka, který dostal zadání: ať je to vtipné, věcné, „příhody z natáčení“ a připravit materiál, který si účastníci odnesou domů. Nebyl levný, ale každý dostal skripta o 30-50 stránkách, vyslechl si tříhodinovou přednášku a mohl diskutovat s právníkem. Na polovinu otázek nevěděl odpověď na místě, tedy poslal ještě další odpovědi potom. Pak nám zazpíval tři písničky kapely 100 Zvířat a jel domů.
Jiný způsob byl s Martinou Sklenářovou, ta byla na posledním setkání. Eto-pedka, psychoterapeutka, speciální pedagožka z Brna. Hovořila o současných sociálně-kulturních skupinách mládeže a o způsobech práce s těmito skupinami. Byla to víceméně akční dílna, při které byla vyžadována spolupráce... je to různé...

E-církev: Kolik lidí se takového semináře účastní a jaký je poměr evangelíků a ne-evangelíků?

M. Čech: Vůči celkovému počtu pedagogů, který je cca 250-270, to není až tak úžasné číslo... rekordy jsou 20 - dolní hranice a 70 - horní hranice. Tak nějak se to pohybuje. Průměr je 35. A evangelíci, ne-evangelíci... je to namíchané. Záleží hodně na řediteli, na tom jak motivuje, jestli jede sám. Samozřejmě každý někdy nemůže, to je jasné...

E-církev: Existuje spolupráce s Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy?

M. Čech: Všechny vyšší odborné školy mají možnost, pokud se dohodnou s konkrétní vysokou školou, přístupu k bakalářskému studijnímu programu. Tento přístup musí mít všichni, nikdo nesmí být diskriminován. Vytvořit tuto dohodu trvalo velmi dlouho, asi 3 roky. Prakticky se to v případě ETF týká absolventů z vyšších odborných škol z Brna a Prahy. Po dokončení studia získávají absolventi titul bakalář Pastorační a sociální práce. Když mají studenti absolutorium z vyšší odborné školy, tak jim stačí rok, aby dodělali potřebné kredity, které jim chybí k bakalářskému titulu. Za tou dohodou stojí zejména paní ředitelka Jarošová a její zástupkyně paní doktorka Rollová z Prahy. Já jsem se jednání účastnil také, ale ony měly spoustu argumentů jasných, věcných...

E-církev: Jsou absolventi vyšších odborných škol znevýhodněni oproti bakalářům?

M. Čech: Vyšší odborné školy mají obecně, ať už mají jakéhokoli zřizovatele, problém s vysokými školami neuniverzitního typu, zejména s bakalářským vzděláním. Pro dobré jméno vyšších odborných škol, zejména té brněnské, je důležité to, že jsou hodně zaměřeny na praxi, hodně na spolupráci se zavedenými institucemi typu Diakonie, Charita, Armáda spásy a sociálními úřady. S těmi třeba nedávno sčítali bezdomovce v noci v Brně...

E-církev: Co nabízí Bratrská škola? V čem přesně spočívá „integrace“ dětí s postižením v Bratrské škole?

M. Čech: Od začátku jsou s touto školou spojeny některé zvláštní programy. Například individuální vzdělávání, tzv. domácí vzdělávání, kdy asi před šesti lety byla Bratrská škola jednou ze šesti škol v celé republice, která toto mohla dělat v rámci experimentu. Tehdy měla škola v domácím vzdělávání 150-160 žáků jenom v tomto programu. Před pár lety skončil experiment, nyní toto může provozovat jakákoli škola v rámci určitých pravidel. Počet žáků Bratrské školy v tomto programu tedy logicky klesl. Proč by jezdili například z Hodonína do Prahy... Ale stále tam tento program probíhá, ale po personální krizi se snížil počet žáků asi na 6-8 v domácím vzdělávání. Nyní se počet žáků v individuálním vzdělávání pohybuje mezi 30 – 40.
Druhá věc spojená s Bratrskou školou je právě integrace. Tento program by šlo vzít pouze čistě finančně. Každý handicapovaný, kombinovaně handicapovaný či žák se specifickými potřebami přináší škole peníze na tyto speciální programy. Počet žáků ve třídě nelze přehnat a jsou to jak těžší handicapy, kombinované handicapy, autistické rysy, přes poruchy chování, poruchy učení, až po „jemné“ handicapy jako dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie. Počet žáků v každé třídě je rozumně vyvážen a není to v žádném případě přehnané. A právě pokud to není přehnané a je to vyvážené, tak je to přínosem i pro „bezproblémové“ žáky, kteří zažijí spolupráci s někým trošku jiným, než jsou oni sami. Ve škole je příkladná speciálně-pedagogická péče. Jsou tam čtyři speciální pedagogové, takže péče kolektivní či individuální, je velmi dobrá. A pak jsou ve třídě vždy ještě dva asistenti pedagoga.

E-církev: Mohou žáci využívat osobní asistence?

M. Čech: Ministerstvo školství má finanční program, ve kterém je možnost žádat o příspěvek na kalendářní rok a pokud škola neudělá nějakou chybu ve formální stránce žádosti a náležitostech a doloží to co má, tak peníze na asistenci dostane. Tyto peníze nepokryjí všechno. Škola něco přidá, rodiče si něco doplatí...

E-církev: Přispívá školné ke zlepšení vztahu studentů a škol?

Na konzervatoři se platí 1500,- Kč ročně a při 106 žácích už to je docela dobrý příspěvek do rozpočtu. 1500,- není moc, já bych dal klidně 3x tolik, ale to by znamenalo, že by zase nemuselo být tolik studentů. Základní škola má školné. Vyšší odborné školy mají školné ze zákona. Střední odborné školy mají příspěvek. Ve všech našich školách se nějakým způsobem přispívá. Kritika tohoto postupu v podstatě není. Každopádně to přispívá k lepší materiální vybavenosti. Ale nejen k tomu. I k větším možnostem různých stáží apod. Prostě jsou peníze pro vzdělávání pedagogů a tak dále...
Obecně bych řekl, že určitá spoluúčast studenta přispívá k dobrému. Z vlastní zkušenosti ze soukromé základní školy vím, že rodiče jsou v takovém případě kritičtější, ale více se také zajímají o vzdělávání svých dětí. Platili, a proto se zajímali víc a byli vstřícnější a atmosféra byla dobrá.


Za E-církev.cz pokládal otázky Tomáš Najbrt
14. 9. 2010
E-církev.cz

__________________________________