Pohřeb

Smrt blízkého člověka je jednou z nejtěžších událostí v životě. Církev nabízí pozůstalým lidskou solidaritu a možnost důstojného rozloučení se zemřelým, také při pohřebních bohoslužbách. Jádrem pohřebních bohoslužeb je ujištění o Boží milosti a Kristově vzkříšení, z něhož plyne naděje odpuštění hříchů a věčného života v Boží blízkosti. V rámci bohoslužeb zazní také připomenutí života zesnulého a jeho odevzdání Pánu Bohu.

Pohřeb je příležitostí sdílet zármutek a pláč, i vděčnost a naději v širším společenství. Sílící tendence nekonat žádnou veřejnou formu rozloučení se zemřelým nepomůže vyhnout se bolesti ani se vyrovnat se ztrátou. Veřejné a společné rozloučení může pomoci přijmout skutečnost smrti, současně mohou pozůstalí najít ve společenství sboru lidskou blízkost i praktickou podporu.

Pohřeb se koná v kostele, na hřbitově, v obřadní síni nebo v krematoriu, podle místních podmínek a zvyklostí. Je vhodné, aby pozůstalí přišli nejprve za kazatelem a domluvili s ním datum, podobu a místo pohřbu, případně obsah smutečního oznámení, a teprve potom dojednali vše ostatní s pohřební službou. Kazatel pozůstalým také nabídne setkání před pohřbem, při kterém je možné hlouběji hovořit o zesnulém, o nastalé ztrátě, o naději, kterou lze nalézt u Boha. Také v těžké době po pohřbu může kazatel podle potřeby a situace doprovázet pozůstalé v jejich zármutku.

Evangelická církev nabízí možnost pohřebního rozloučení nezávisle na tom, zda zemřelí byli členy církve.

Odkaz na: ŘÁD SBOROVÉHO ŽIVOTA, čl. 3. Příležitostná shromáždění

Nebo http://www.funeralq.cz/rubriky/pohreb-v-obraze-ceskobratrske-cirkve-evangelicke