Pavel Kalus hovoří o práci v krizovém štábu Diakonie Českobratrské církve evangelické

Rozhovor s Mgr. Pavlem Kalusem, náměstkem ředitele Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE) a vedoucím krizového štábu Diakonie ČCE, o jeho práci v krizovém štábu a pomoci při letošních povodních na Moravě:

E-církev.cz: Jak se člověk dostane k práci vedoucího krizového štábu?

P. Kalus: V roce 2002 jsem se zapojil do pomoci po povodních jako dobrovolník. Nejdříve jsem pracoval jako brigádník v Mělníce, později jako vedoucí pracovní skupiny v Brozánkách a Hoříně. Potom mne Diakonie pozvala a stal jsem se koordinátorem humanitární pomoci pro nasazení dobrovolníků a v současnosti je mé místo na krizovém štábu.

E-církev.cz: Jak dlouho už tento post zastáváte?

P. Kalus: Od roku 2003 jsem vedle Vojena Syrovátky a Tomáše Matušky hlavním koordinátorem.

E-církev.cz: Jaké jiné krize, kromě povodní, mohou nastat? Nastaly?

P. Kalus: Doposud jsme působili jen po povodních. Bude-li toho ale zapotřebí i v jiných případech, pečlivě zvážíme rizika a jistě jsme ochotni a připraveni pomáhat podle vlastních možností. Např. jsme již cvičili stavbu velkého stanu pro nouzové ubytování a naši dobrovolníci by dále mohli působit jako jeho obsluha.

E-církev.cz: Jak vypadá pracovní den vedoucího krizového štábu při povodních?

P. Kalus: Co nejdříve ranní či ještě noční monitoring situace v médiích. Sumarizace došlých zpráv a hlášení prostřednictvím e-mailu. Telefonický rozhovor s klíčovými lidmi v terénu. Porada týmu na krizovém štábu, rozdělování úkolů. Sledování situace a kontrola plnění úkolů v souladu s rozhodnutími koordinační skupiny Integrovaného záchranného systému ČR, jehož jsme aktivním členem. Před nasazením dobrovolníků je třeba navštívit budoucí základny a zkontrolovat připravenost. Během povodní jsem neustále na telefonu.
Strategická rozhodování probíhají za přítomnosti ředitele Diakonie ČCE s hlavními koordinátory.
Za technické záležitosti (vybavení dobrovolníků a technika) zodpovídá Tomáš Matuška.
Za rozesílání zpráv, komunikaci s dobrovolníky a administraci celé akce Olga Mutlová.
Za projekt humanitární pomoci Eva Grollová.
Za komunikaci s médii Vendula Kodetová.

E-církev.cz: Máte nějaký tým spolupracovníků?

P. Kalus: Na krizovém štábu jsou vedle mne 2 hlavní koordinátoři (vyjíždějí i do terénu), koordinátorka na ústředí, jakýsi náš styčný komunikační uzel, 2 pracovníci z PR oddělení pro komunikaci s médii. Při pomoci většího rozsahu povoláváme náborovou kancelář pro další dobrovolníky. V terénu pak utváříme základny pro humanitární pomoc, každá má v čele vedoucího základny a vedoucího pracovní skupiny. A pak samozřejmě ti nejdůležitější, armáda dobrovolníků. Pro práci s dobrovolníky máme akreditaci od MV ČR a připravujeme pro ně každoročně školení.

E-církev.cz: Pracuje se při povodních „nonstop“?

P. Kalus: Ano, když bylo zapotřebí, drželi jsme i noční službu na štábu.

E-církev.cz: Kdy se dá říct, že je krize zažehnána?

P. Kalus: Pro nás na štábu v okamžiku, kdy se poslední dobrovolníci vrací z terénu domů. Pak následuje delší několikaměsíční období, kdy je ještě mnoho věcí potřeba vyřešit a zařídit, naše pomoc obětem záplav je dlouhodobá, ale hlavní nápor ustává.

E-církev.cz: Co si myslíte o státních protipovodňových opatřeních?

P. Kalus: Stát dobře plní svoji roli obránce a pomocníka lidí soužených povodněmi. Protipovodňovým stavbám detailně nerozumím, ale z toho, že je situace na mnohých místech lepší než dříve, se dá usoudit, že opatření pomáhají. Samozřejmě i nadále platí, co říkali naši předci: před ohněm utečeš, ale před vodou ne. Máme-li stavby v záplavových oblastech, musíme počítat s tím, že budou zaplavovány, nebo je musíme postavit jinde.

E-církev.cz: Zlepšila se účinnost pomoci od posledních povodní?

P. Kalus: Ano, velmi.

E-církev.cz: Má Diakonie vlastní pracovníky, které nasazuje do krizových oblastí?

P. Kalus: Máme vyškolené dobrovolníky a opíráme se i o naše ředitele středisek a velmi rádi a s velkým užitkem spolupracujeme s místními faráři. V terénu také využíváme místní monitorovače.
Vysíláme proškolené dobrovolníky a při větší katastrofě jsme schopni spolupracovat i s těmi,
kteří chtějí pomáhat, přestože doposud nebyli proškoleni.

E-církev.cz: V čem spočívá konkrétní pomoc a přínos Diakonie ČCE při letošních povodních?

P. Kalus: Přestože jsme byli připraveni, letos zatím nebylo zapotřebí pomoci našich dobrovolníků. Přesto jsme situaci denně vyhodnocovali, v terénu jsme měli monitorovače v oblasti Ostravy, Valašského Meziříčí, Židlochovic. Zatím jsme zapůjčili přes 40 vysoušečů. Očekáváme, že o další bude ještě zájem. Vyhlásili jsme veřejnou sbírku a DMS, o postupu prací jsme podrobně informovali média. Do měsíce budeme v místech postižených povodní zjišťovat ty, kteří potřebují finanční pomoc i poté, co obdrželi peněžní pomoc od státu i úhradu od pojišťoven.
Při práci se stává dobrým zvykem, že neziskové organizace vzájemně spolupracují a informují se.
Tak svým dílem naplňujeme pomoc potřebným. Naše pomoc doplňuje pomoc státu a ostatních organizací.
Na závěr děkuji všem, kteří nám pomáhají a také těm, kteří přispěli lidem postiženým povodněmi a na zajištění pomoci pro ně prostřednictvím námi vyhlášeného konta veřejné sbírky.

Za E-církev.cz pokládal otázky Tomáš Najbrt
4.6. 2010
E-církev.cz