Pochody motivované nenávistí a protestní shromáždění proti nim
V obou městech se opakoval podobný scénář – konal se řádně ohlášený pochod krajně extremistické DSSS, který byl vědomě směřován do tzv. sociálně vyloučených lokalit (např. v Bydžově: ulička Na Šarlejích a v Krupce: sídliště kolem ulice Karla Čapka). V obou případech pochod budil zřetelný dojem, že jeho cílem je m.j. přiřknout obyvatelům těchto lokalit kolektivní vinu za trestné činy, jejichž pachatelé jsou identifikováni a státem trestáni (násilník z Bydžova je ve vazbě, dva surovci z Krupky jsou – podle svého věku – v zařízení pro dětské vrahy a ve vězení). Princip kolektivní viny je ovšem pro mnoho lidí mravně nepřijatelný. Proto také některé organizace (především iniciativa „V Ústí neonacisty nechceme“) svolaly do těchto měst protestní shromáždění.
Iniciativu „V Ústí neonacisty nechceme“ zakládali křesťané (včetně duchovních různých církví) a další lidé, kterým je víra blízká. Ti se rozhodli pořádat protest jako bohoslužebné shromáždění. Vedlo je k tomu jednak poznání, že mezi obyvateli tzv. sociálně vyloučených lokalit je mnoho věřících (kteří svou víru komunikují např. výzdobou svých bytů náboženskými obrazy) a za druhé zkušenosti z Drážďan, kde církve spolupracují s policií a dalšími iniciativami (na vysoké úrovni – biskupů a ředitelství policie) a díky této spolupráci v předchozích dvou letech zabránily pochodům neonacistů – a to nenásilnými, bohoslužebnými shromážděními. V případě Krupky se pořadatel akce, Miroslav Brož, z iniciativy „V Ústí neonacisty nechceme“, snažil s policií zřetelně předem komunikovat své záměry.
Bohoslužebná shromáždění
Přítomní duchovní vedli obě bohoslužebná shromáždění (vnějšně připomínající např. poutě) způsobem, směřujícím k nenásilí a uklidnění jejich účastníků (na internetu lze dohledat liturgie a kázání z Krupky; farářka, která vedla bohoslužebné shromáždění v Bydžově, je přesvědčená pacifistka a na místě se modlila za smíření a pokoj). Účastníci shromáždění sami mírnili radikály, kteří chtěli vyvolávat konflikty. Bohoslužba v Bydžově byla ukončena před zásahem policie, v Krupce policie zasáhla v průběhu bohoslužby.
Postup policie
V obou případech policie poměrně tvrdým způsobem uvolnila cestu pochodu DSSS (užitím strategických rozbušek, jízdní policie, vytlačením shromáždění tlakem štítů a obušky).
V obou případech došlo po zásahu policie proti účastníkům bohoslužebného shromáždění k trestným činům ze strany účastníků pochodu neonacistů (třináct příznivců DSSS napadlo tři romské aktivisty v Bydžově, slovenský řečník přednesl hrubě rasistický projev v Krupce, odměněný potleskem posluchačů). Policie v Krupce, doprovázející povolený pochod, tolerovala mravně velmi sporné chování účastníků tohoto pochodu, zřetelně zaměřené proti obyvatelům sídliště (skandování – např. „za Patrika“, „kurvy, kurvy tu nechceme“). Mnoho účastníků shromáždění i obyvatel sídliště pokládá zásah policie za nepřiměřeně tvrdý (na rozdíl od prohlášení Ministerstva vnitra, které uvádí : „Policejní zákrok byl maximálně korektní a v souladu se zákonem.“). Také to, jakým způsobem pak policie doprovázela nenávistně skandující neonacisty při pochodu sídlištěm působí dojmem, že policie neonacisty nepřiměřeně protežovala.
Reakce církví
Policejní zásah v Krupce vzbudil výraznou negativní reakci a diskusi v církvích, způsobem, který proniká také na veřejnost. Zprávy o zásahu policie a komentáře byly zveřejněny na portálech Christnet, Křesťan dnes, E-církev a (dosud) v časopisech Katolický týdeník a Protestant. Mnozí významní církevní představitelé podpořili bohoslužebné shromáždění v Krupce a Bydžově či duchovní, kteří na nich vystupovali (např. předseda Ekumenické rady církví a synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml, i s celou Synodní radou Českobratrské církve evangelické, prezident České křesťanské akademie prof. Tomáš Halík), jiní jsou zdrženlivější. Veřejně proti bohoslužebným shromážděním v Bydžově a v Krupce nevystoupil z významných představitelů církve nikdo.
Jaké mají události v Krupce a Bydžově důsledky a kde lze vidět šance vzniklé situace?
1. Ministerstvo vnitra vydalo stanovisko, v němž zřetelně prohlásilo: „Ministerstvo vnitra i Policie ČR jednoznačně odsuzují jakékoli projevy extremismu a rasismu. Zároveň deklarují připravenost ochránit osoby, které jsou pravicovými extremisty ohroženy. Odmítají populistické zneužívání romské problematiky.“ To lze jednoznačně uvítat, stejně jako větu: „Ministerstvo vnitra a Policie ČR vyzývají občanské iniciativy, které chtějí na veřejnosti vystupovat proti akcím pravicových extremistů či neonacistů, aby s policisty a úřady dopředu komunikovaly o svých plánovaných aktivitách. Lze tak předejít řadě nedorozumění.“
2. Dvojí zásah policie proti pokojné blokaci, související s bohoslužbami, aktivizoval část představitelů církve i věřících. Tento zájem může přispět k veřejné diskusi a ve svém výsledku pomoci k lepší spolupráci mezi občanskými iniciativami, církvemi a policií při příštích podobných událostech.
3. Ze strany policie by ke spolupráci přispěl i zřetelnější, veřejně publikovaný, rozbor zásahů v Novém Bydžově a Krupce. Policie by se přitom měla vyjádřit také ke konkrétním událostem, zdokumentovaným na dostupných nahrávkách (např. přiměřenost užití jízdní policie proti nenásilnému davu v Bydžově, přiměřenost použití policejní pyrotechniky v obou případech, vhodnost toho, že policisté tolerují skandování pochodu DSSS, vhodnost chování příslušníků antikonfliktního týmu, narušujících bohoslužbu do té míry, až jsou veřejně napomínáni duchovním, odmítnutí pomoci zraněnému s tím, že mu mají, policejním zásahem hnaní demonstranti zavolat sanitku, veřejná vulgární mluva příslušníka policie během vyhánění skupinky žen ze vchodu domu apod.).
4. Otázka legality. Diskuse o událostech v Krupce někdy směřuje pouze k otázce, které shromáždění má přednost – zda soudem schválený pochod DSSS, nebo nesouhlasné náboženské shromáždění obyvatel místa, v němž se má pochod konat. Rozhovory s účastníky protestního shromáždění v Krupce jsem došel k názoru, že mnozí vnímají jiný protiklad – uvědomují si, že neuposlechnutím příkazu policie konají přestupek, ten je však pro ně mravně přijatelnější, než psychické škody, které způsobí nenávistný pochod obyvatelům sídliště, proti nimž je tento pochod zaměřen. (Podobná motivace vedla např. před několika lety mnoho občanů k účasti na shromáždění v Praze, které zabránilo neonacistickému pochodu Židovským městem v Praze). Vedl jsem celou řadu rozhovorů s obyvateli sídliště i aktivisty, abych zjistil, jak akce výsledně působila.
Domnívám se, že škody - snížení důvěry v nestrannost policie, traumata a obavy, způsobené zásahem policie i následným pochodem sídlištěm, podstatně převyšují zisk z toho, že byl z pohledu policie čistě legalisticky zachován zákon ohledně přednosti nahlášeného shromáždění.
V této souvislosti je třeba zmínit, že v církvích budí tato záležitost pozornost také proto, že v jejich tradicích jsou i případy nenásilného projevu občanské neposlušnosti, které byly s odstupem mravně vysoce hodnoceny (např. odpor církve vůči despotickým režimům, diskriminaci v USA, apartheidu v Jižní Africe apod.). Mnoho těchto aktivit ve svém výsledku výrazně přispělo k odstranění diskriminace a zlepšení společenského ovzduší v místech, kde se odehrávaly.
V Praze, 26. dubna 2011 Dr. Mikuláš Vymětal, evangelický farář
___________________________________