Mezinárodní humanitární den

19. srpna v roce 2003 vybuchl v iráckém Bagdádu kamion naložený výbušninami. Narazil do hotelu Canal, kde sídlilo vedení mise OSN a kde byla o pět dní dříve zřízena Mise pro pomoc Iráku. Mezi dvaadvaceti zabitými byl i vedoucí této mise Sérgio Vieira de Mello. O měsíc později následoval druhý bombový útok, který vyústil v odvolání cca 600 pracovníků OSN z Iráku. Násilí zvítězilo a ti kdo přišli pomáhat museli odejít, aby nepřišli o život.

Když v březnu 2003 koalice vedená Američany přišla do Iráku, mohla být považována za osvoboditele od totalitního režimu. Hlavní důvody pro invazi se později ukázaly jako nepotvrzené, nicméně Hussajnův režim byl totalitní a vždy se tak choval, ať už ke svým vlastním lidem nebo k okolním státům (např. při invazi do Kuvajtu v roce 1990).

Američani ale mohli být a byli podezříváni z prosazování vlastních cílů a ze sledování čistě ekonomických zájmů v klíčové oblasti pro těžbu ropy. Nepřišli ale pouze vojáci. Přišli také lidé, kteří měli pomoci se znovu-vybudováním irácké ekonomiky, policie a v podstatě celé společenské struktury založené na demokracii a svobodě jednotlivce, ať už ekonomické nebo náboženské.

Právě tito lidé zemřeli při teroristických útocích, které byli cíleně namířené proti nim. Byli to lidé, kteří se snažili napravit to, co způsobilo násilí a teror.

Datum 19. srpna bylo v roce 2008 vybráno jako den, kdy si mají lidé na celém světě uvědomit do jakých situací se mohou dostat a dostávají humanitární pracovníci. Každoročně jsou desítky humanitárních pracovníků vystaveny útokům, únosům i vraždám, zemětřesením, sesuvům půdy, povodním...

I přesto se uprostřed konfliktů nebo přírodních katastrof snaží pomáhat lidem, kteří to potřebují. Mezinárodní humanitární den má vzdát poctu všem, kteří nasazují svůj život, aby pomohli druhým a s úctou vzpomenout na ty, kteří při pomoci druhým zemřeli.

Nám se naštěstí válečný konflikt dlouho vyhýbal, ale povodně zažíváme čím dál častěji a palčivěji. Právě proto bychom neměli zůstat lhostejnými k neštěstí druhých a ke snaze těch, kteří se jim snaží pomoci. Proto existují humanitární organizace, aby pomoc byla organizovaná, co nejrychlejší a co nejefektivnější. Proto existuje Mezinárodní humanitární den, abychom se na chvíli zastavili a zamysleli se nad tím, jestli nějakým způsobem nemůžeme přispět také. Třeba jen vyjádřením podpory některé humanitární organizaci a oceněním její práce... Další kroky jsou už potom snazší.

TN

________________________________