Mají prohlášení a deklarace smysl a k čemu slouží?

Četba Prohlášení 11. valného shromáždění Luterského světového svazu (LSS) je povznášející. Každý člověk bez ohledu na to co vyznává, zřejmě chápe, že témata o nichž se v Prohlášení píše, nějakým způsobem ovlivňují i naše životy. Ať už se jedná o postavení žen ve společnosti, práva dětí nebo různé formy rasismu a xenofobie, ale také o ekonomické, politické a sociální trendy a krize. A ještě když je každá z kapitol uzavřena konkrétními závazky a opatřeními, vypadá celý dokument jako vhodný základ pro řešení našich vlastních problémů i problémů globální vesnice, z něhož můžeme vycházet a použít jej jako manuál nebo metodickou příručku.

Pak si ale při dalším přemýšlení o tom, jak je vlastně jednoduché změnit svět k lepšímu, uvědomíme, že takových prohlášení, deklarací a poselství jsme už četli mnoho a přitom se kolem nás nic moc nezměnilo. Nenastal po nich nějaký zásadní zlom nebo obrat, v němž by se společnost přiznala ke svým chybám a obrátila se na novou cestu, podobně jako biblické Ninive po Jonášově návštěvě.

Nejsou tedy podobná prohlášení jen vyjádřením naivity a idealismu (v tomto případě) křesťanů? Nepřispívají spíš k tomu, že si ti, kterých se to týká spolu s dalšími čtenáři řeknou: umí o tom hezky mluvit a psát, ale skutek jaksi utek? A nebo v horším případě: kážou vodu, ale sami v mnoha případech pijí to nejlepší víno?

Taková výtka nebo námitka se dá použít prakticky na všechno. Na základě selhání jednotlivců se dá vždy odmítnout určitá myšlenka nebo iniciativa jako nedůvěryhodná. K pocitu jisté nedůvěry a efektu „jedním uchem tam, druhým ven“ přispívá i představa, že kdyby se naplnila všechna očekávání, opatření, závazky a cíle těchto prohlášení, vznikla by určitá forma ráje na zemi. A tomu se naše racionální a zkušenostní vědomí brání a tuto myšlenku odmítá už jaksi z principu. Buď všechno najednou a nebo nic...

Důležitý a podstatný na podobných prohlášeních je ale právě sám fakt, že se určitá skupina lidí - a v případě Luterského světového svazu jde o docela početnou skupinu v mnoha zemích – určitými problémy a tématy zabývá. Fakt, že jim není lhostejné, co se kolem nich děje. Prohlášení, které z takové diskuze vzejde, je tvořeno mnoha jednotlivci a jistě musí dojít k řadě kompromisních formulací a zjemnění či naopak zesílení jednotlivých důrazů. Musíme je tedy chápat jako výstup z diskuze mezi lidmi různých názorových skupin a kulturních tradic a proudů. Ale to by nám nemělo být překážkou k pochopení jejich smyslu.

Druhou věcí, která je z mého pohledu důležitá a nosná, je právě shoda na jednotném prohlášení i přes to, že je společným výstupem Svazu, který sdružuje na 130 církví v 79 různých zemích. Vyvinout úsilí ke společnému postupu v obecných a závažných tématech, postupovat společně k jednotnému cíli, je v dnešní době náročné a zároveň cenné a inspirující.

Naplňování závazků a cílů, které z podobných prohlášení plynou, už záleží pouze na jednotlivcích, tedy na nás.

TN

Text Prohlášení >>>
11. valné shromáždění Luterského světového svazu >>>

___________________________________________