Jde před námi...

Každý z nás – zvlášť v souvislosti s velikonocemi - zná otázky typu: Potřebuji něco tak zvláštního, jako je naděje vzkříšení? Vždyť se to vymyká lidskému rozumu, představám a zaběhlým měřítkům využitelnosti! Potřebuji něco, co se jednou za rok připomene, aby to ustoupilo aktuálnějším a zajímavějším věcem?

Drtivá většina lidí odpoví jednoznačně – ne, nepotřebuji to. Případně ještě dodají, že to nepotřebuji proto, že to chléb nezlevní, důchody nezvýší a korupci nevymýtí. Tak co s tím?

Nejsme v takovém uvažování jediní, ani originální. Podobně se tázala celá řada generací před námi, dumali o tom velice intenzívně i očití svědkové oné události a přesto, že nepřinesli nové zásadnější argumenty PRO, víra ve vzkříšení nevymizela. Víra ve vzkříšení žije a díky jí stále existují lidé, kteří do kostelů na velikonoce zamíří a se zcela vážným domýšlením všech souvislostí svátek vzkříšení světí a dokonce se mnohým usídlí v duši – jindy utrápené – i radost a naděje. Vzkříšení na nás vliv i dnes má.

Přes původně praktické otázky se dál dostaly i ženy, které tehdy zamířily ke hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo. Došly na místo s otázkou, kdo jim pomůže otevřít hrob, uzavřený velikým kamenem. Biblická zpráva nepodává popis, co se tam dělo. Evangelium pouze sděluje, že hrob byl již otevřen a Ježíšovo tělo tam nebylo. Také se říká, že nikdo je neukradl, jak se také někteří obávali, ale Ježíš vyšel a jde před vámi (Evangelium podle Marka, 16,7). Jde před námi tak dlouho, až jej spatříme. Ženám tehdy bylo řečeno, že jej spatří v Galileji, pro nás může platit, že jej spatříme, až přijde čas.

Z toho může pro člověka a jeho praktický a všední život vyplývat jedno – světem a životem nejdeme jak neznámou cizinou. Cesta kupředu, ačkoliv ji nemůžeme ovlivňovat, nespočívá ani na riziku, ani na nutnosti čekat to nejhorší. Vzkříšení říká, že cesta je prošlápnutá tím, kdo člověka miluje a nezrazuje. Znamená to ale i něco opačného: Nesložitější cesta je ta, po které ještě nikdo nikdy nešel. Jde to kupředu pomalu, nebezpečí mnoha pochybení a zbloudění je veliká a nejistota a strach tam jsou nejhlasitějšími průvodci.

Velikonoční zvěstování říká, že ten, kdo vyšel z hrobu a jde před námi a činí tak proto, že nás chce ochránit před tím vším. Mimochodem naše současné problémy mají počátek právě v zoufalé myšlence, že s námi nikdo není a před námi nikdo nešel. Proto žalostně chybujeme na všech frontách. Už dávno však je jiná cesta: sama Pravda a Láska jde před námi, na nás je s vděčností následovat.

Joel Ruml