Jako když se sejde rodina u společné večeře

Ve vinohradské hotelu Beránek se v pátek 4. března, tedy na Světový den modliteb, sešlo 42 zástupců reformovaných církví z Evropy, které jsou spolu s dalšími sdruženy ve Světový svaz reformovaných církví. Atmosféra vřele přátelská, komunikace převážně v univerzální angličtině. Snad jediné mínus: mnoho mužů a pouze čtyři ženy. Národností mnoho, ale všichni reformovaní křesťané.

Setkávání různých církví, tedy různých církevních tradic, vrhá na křesťanství trochu jiné světlo než jsme zvyklí. Když člověk slyší ty různé přízvuky, uvědomí si, že křesťanství nekončí u hranic sboru, ani té „naší“ církve, ale je globální, vesmírné, prostupuje celým stvořením, univerzem. Je univerzální. Pak více vystupuje jeho smysl a princip nad nesmyslným trváním si na „tom svém výkladu“ a rituálech, které jsou stejně vytvořeny člověkem.

Jedním z rituálů je i večeře Páně, při které učedníci stolovali s Kristem a on lámal chléb a pil s nimi víno. Tak je to zapsáno a dosvědčeno. Na úvod celého třídenního setkání byla slavena bohoslužba s večeří Páně. Ztišení a příprava, připomenutí poslední Ježíšovi večeře před zmrtvýchvstáním i jeho slova, že takto to máme činit na jeho památku. Chléb byl rozlomen a putoval z ruky do ruky všech účastníků, kteří seděli kolem jednoho stolu. Jeden dával druhému a ten zase dalšímu. Stejně tak, když bylo po jídle, putoval i kalich stejným způsobem. V tichosti a skromnosti byl naplněn Kristův odkaz. Uprostřed společenství spolu lidé z různých koutů světa pili z jednoho kalicha a jedli z jednoho chleba. Nebylo důležité, zda se stojí nebo sedí, co se říká při předávání chleba a kalicha, ale to, že jsme byli spolu dohromady a slavili Kristovo jméno.

Jako když se sejde rodina u společné večeře...

Tomáš Najbrt

___________________________________________