Do kostela na kole

Už při přečtení motta celé akce se chce křesťanu zajásat! Do kostela a k tomu na kole. Spojit příjemné s užitečným (ať už to vezmeme v jakémkoli pořadí). Akce, kterou pořádají tři subjekty věnující se otázkám souvisejícím s životním prostředím, přemýšlející o jeho stavu a navrhující změny k lepšímu, je skvělým příkladem praktického křesťanství.

Obecně vzato, by to mělo být příkladem prostě praktického lidství, ale křesťan, který přemýšlí o svém životě ještě v jiném rozměru, má ještě větší odpovědnost. Ne jen pouhé přežití nebo zachování lidstva, živé i neživé přírody, ale i odpovědnost správcovství k Bohu Stvořiteli. Člověk je součástí stvoření, ne diktátorem, jehož svévoli a choutkám vše podléhá a slouží.

Smyslem akce, jak ji chápu, je upozornit na rezervy, které máme v naplňování naší odpovědnosti. Když uděláme první krok a jednou v roce překonáme svoji pohodlnost, stud nebo hranici svých fyzických možností, možná zjistíme, že bychom mohli překonat i jiné hranice a to mnohem častěji.

Už několikrát jsem slyšel názor, že třídit odpad nemá cenu, protože to na konci stejně skončí v jedné stoupě nebo spalovně. I když to tak v některých případech může být, není to přece argument pro to, abychom rezignovali na svoji odpovědnost k našemu okolí. Řešením přece je upozornit na to, že se někde děje chyba a že existuje řešení.

Tím, že 19. září pojedu do kostela na kole, nezměním skutečnost ohromného objemu automobilové dopravy, ale snad inspiruji někoho dalšího k přemýšlení a třeba to příště zkusí také. Konkrétní situace automobilismu vyžaduje velkou změnu, která se neodehraje za jeden den. Když ji ale začne chtít víc a víc lidí, bude tato změna reálnější a reálnější, až se stane realitou, skutečností.

Stejně jako je to u všech velkých změn...

TN

_______________________________________